Článek
„Počty stavebních povolení ukazují, že konec mizérie stavebního řízení je stále v nedohlednu,“ konstatoval Petr Dufek, hlavní ekonom Banky Creditas.
Současný stav je z velké části výsledkem loňské nepovedené digitalizace stavebního řízení. Nasazení nových systémů mělo loni v červenci podle původních představ politiků usnadnit komunikaci stavebníků s úředníky a tím celý proces zrychlit. Programy byly ale natolik nepřipravené a plné chyb, že došlo k pravému opaku. To stálo místo mimo jiné tehdejšího ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše (Ptiráti).
„Byť důvodů poklesu počtu vydaných stavebních povolení může být více, nepovedená digitalizace k němu určitě přispěla,“ uvedl pro Novinky Jan Holický, předseda Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů.
Problémy s povolováním v následujících letech dopadnou i na běžné lidi, kteří budou shánět bydlení. To kvůli nedostatku bytů zvlášť ve velkých městech, jako jsou Praha a Brno, dále zdraží. Už nyní přitom ceny dosahují takových hodnot, že výrazně komplikují pořízení bydlení i lidem s průměrnými příjmy. Například 70metrový rodinný byt v novostavbě v hlavním městě vyjde na zhruba 11,8 milionu korun.
„V Praze by bylo potřeba ročně postavit 10 až 15 tisíc bytů. Někteří uvádějí i 20 tisíc. Ale staví se jen čtyři až šest tisíc. Mnoho developerů navíc během propadu trhu odložilo své záměry, takže v příštím roce očekáváme relativně málo nových developerských projektů k prodeji,“ uvedl Tomáš Jelínek, ředitel realitní kanceláře Century 21.
Podle jarní prognózy Komerční banky může nesoulad mezi nabídkou a poptávkou vést jen v letošním roce ke zdražení rezidenčních nemovitostí o devět procent. O pokračujícím růstu cen bytů a domů mluví také Česká národní banka.
O pětinu méně
Na to, že za propadem počtu stavebních povolení skutečně z velké části stojí nezdar digitalizace, ukazují i čísla z loňského roku. Zatímco v jeho prvním pololetí počet vydaných stavebních povolení meziročně klesl asi o pět procent, ve druhém, tedy po nasazení nových systémů, už byl rozdíl takřka devítiprocentní. Mezi letošním lednem a dubnem pak úřady udělily téměř o 22 procent méně povolení než ve stejném období loni.
Podle Dufka problém narostl s tím, jak úřady postupně odbavovaly projekty, které jim došly do konce června. Ty mohly vyřídit ještě podle původního stavebního zákona a na starých systémech. Problémy navíc vedly k tomu, že stavebníci ve druhém pololetí s podáním žádostí vyčkávali. I to přispívá k současnému nižšímu počtu razítek.
Z dat statistiků vyplývá, že pokles se týká především velkých projektů s hodnotou nad miliardu korun. To zahrnuje právě výstavbu nových bytových domů ve velkých městech nebo dokonce celých rezidenčních čtvrtí.
Nyní se úředníci už dostávají k žádostem, které vyřizují podle nových pravidel. Ministerstvo pro místní rozvoj slibuje, že k pružnějšímu odbavení pomůže nasazení takzvaného technologického bypassu. Ten umožňuje propojit nové digitální systémy s těmi starými, na něž byli úředníci zvyklí. „Ke zlepšení došlo, ale ani po bypassu není situace ideální,“ konstatoval Holický.
Dopadá to na všechny
Na pokračující potíže si stěžují i stavebníci. Zároveň si všímají, že nepovedená digitalizace přiměla část úředníků k podání výpovědi. Nedostatek lidí nyní proces komplikuje. Například Dušan Kunovský, šéf developerské společnosti Central Group, dokonce prohlásil, že současný stav je horší než v době, kdy platil starý stavební zákon. Ten se přitom měnil právě proto, aby bylo povolování snazší.
„Dopadá to úplně na všechny,“ uvedl Evžen Korec, předseda představenstva developera Ekospol. „Nekonečné čekání na stavební povolení oddaluje modernizaci výroby a její zefektivnění. Úspěšná společnost nedokáže na rostoucí poptávku reagovat pružně, protože povolení na rozšíření výroby často přijde až po opadnutí zájmu o její produkt způsobený jeho špatnou dostupností,“ dodal.
Pomalé povolování právě z těchto důvodů přimělo část českých firem investovat své peníze raději v cizině. Zároveň může odrazovat zahraniční firmy od toho, aby do Česka umístily své výrobní závody a logistická centra. Kvůli tomu častěji končí v okolních zemích, například v sousedním Polsku.
