Zkáza historického symbolu Zlína. Po ničivém požáru ho zbourají

Společnost Cream chystala na příští rok rekonstrukci budovy 34. Vzniknout tam měly byty i komerční prostory. Nyní je ale podle Marcela Schmidta z firmy Cream Group jasné, že stavba půjde k zemi.

„Není jiná varianta, závěry statika jsou jednoznačné. Připravuje se proces dohašování a předání torza,“ řekl Novinkám Schmidt. Nyní jen vlastník čeká na předání požářiště, ke kterému by mělo dojít po skončení šetření hasičů a policie přímo na místě.

Budova 34 s 11 nadzemními podlažími podle historika Valůška představovala jeden ze symbolů celého poválečného areálu baťových závodů a později státního obuvnického gigantu, podniku Svit. Její zřícení je velkým zásahem do urbanistické podoby celého okolí. Podotknul však také, že požáry ve zlínském továrním prostoru nejsou ojedinělé a v minulosti tam v různých budovách vypukly již několikrát.

Centrální sklad obuvi byl vybudován na přelomu 40. a 50. let podle návrhu Vladimíra Kubečky. Vznikl na místě, které bylo za druhé světové války zasaženo americkým bombardováním.

Podle Valůška byla budova cenná svou architekturou i technickým vybavením. „Sloužila pro ukládání bot z výroby v celém továrním areálu. Byla vymyšlená tak, že přímo do ní mohly vjíždět nákladní vlaky a tam probíhala automatizovaná nakládka obuvi,“ řekl ČTK historik. Posledním vlastníkem budovy byla a je developerská společnost Cream Group, a kromě jedenáctého podlaží, ve kterém měla sídlo, pronajímala všechna patra. Deváté patro, ve kterém ničivý požár vypukl, sloužilo jako sklad obuvi společnosti Vasky.

Požár v areálu však podle Valůška není výjimkou, objevovaly se tam opakovaně. „V poválečném období po první světové válce, v roce 1919, vypukl velký požár v části areálu. Poslední velký požár tam byl v roce 1973, kdy zlikvidoval hned několik budov o řadu dál, než je ten centrální sklad,“ připomněl.

Příčinou opakovaných požárů byly především výroby, které tam sídlily a mnohdy používaly nebezpečné a hořlavé materiály. „Na jiný velký požár z roku 1973, kdy hořela válcovna gumových hmot, lidé vzpomínají tak, že žár byl v noci tak výrazný, že osvěcoval část Zlína i v místech, odkud nebyl přímý pohled na fabriku,“ podotkl.

I podle historičky umění ze Zlínského architektonického manuálu Lucie Šmardové byla budova významným příkladem průmyslové architektury. „Jen těžko ji lze nahradit,“ řekla Šmardová. Podle ní objekt platil za jednu z nejikoničtějších, nejfotogeničtějších a nejkrásnějších staveb architekta Vladimíra Kubečky, které ve Zlíně navrhl.

„Byla to prostě technologicky výjimečná stavba, která byla navíc ještě hezká, stavěná baťovskými architekty,“ podotkla Šmardová. Její stavba byla rozdělena do několika etap.

Za hezky řešenou označila fasádu spolu se systémem únikového schodiště. Vyzdvihla také funkčnost budovy. „Nic nebylo navíc, všechno bylo promyšlené, všechno mohlo sloužit,“ poznamenala. Poměrně výjimečné na tehdejší dobu bylo podle ní i použití skořepinové stříšky, která kryla nákladní rampu. „Speciální je také tím, že měl být nahoře heliport, což se ale nikdy nestalo,“ uvedla.

Svým významem je budova centrálního skladu podle historičky umění srovnatelná s budovou číslo 21, ve které dnes sídlí krajský úřad Zlínského kraje a finanční úřad. „Budova číslo 34 je nenahraditelná a vznikla tak historická škoda,“ dodala Šmardová.