Článek
Obyvatelé města i běžní návštěvníci mohou přijít a nahrát tam své zamyšlení. Stanou se tak spolutvůrci nové stálé expozice nazvané Memento mori (Pamatuj na smrt).
„Rádi bychom během zhruba dvou týdnů získali přímo v Sedlci (kutnohorská část, v níž se kostnice nachází, pozn. red.) co nejvíce upřímných, kulturně i jazykově pestrých zamyšlení, která jednou návštěvníkům nové expozice nabídnou rozmanité pohledy na téma smrti,“ uvedl jeden z autorů připravované expozice Viktor Portel.
Ve studiu stačí nahrát své osobní zamyšlení o lidské konečnosti. Z nahrávek vznikne část zvukové instalace nové stálé expozice, která se dokončuje na nezvyklém místě - v bývalém odvlhčovacím výkopu u sedlecké kostnice.
Celý kostel se totiž vlivem špatné izolace nakláněl a bylo třeba provést stavební zásah s odvlhčením budovy. Vzniklé výkopy nabídly nový unikátní prostor, v němž by mělo znít až 160 vybraných anonymních nahrávek o smrti, lidské existenci a pomíjivosti.
Nahrávací studio je otevřené každý den od 9 do 18 hodin minimálně do 16. srpna. Autoři výstavy chtějí získat co nejvíce nahrávek, aby měli později z čeho vybírat.
„Zveme všechny návštěvníky i místní obyvatele, aby se podělili o svůj pohled na smrt, vzpomínku nebo osobní zkušenost. Jejich hlas se tak může stát součástí zvukové instalace, která bude po mnoho let provázet návštěvníky sedlecké kostnice,“ vyzvala Radka Krejčí z římskokatolické farnosti Kutná Hora - Sedlec, jež památku spravuje.
Nová stálá výstava by se měla pro veřejnost otevřít 1. dubna 2027.
Dočasné nahrávací studio vzniklo na terase kostela v Kutné Hoře Sedlci, kde se nachází kostnice.
Kostel Všech svatých s kostnicí byl podle informací římskokatolické farnosti postaven v 1. polovině 14. století jako součást dnes už zaniklého cisterciáckého kláštera. Ve 14. století byla Kutná Hora s téměř 80 tisíci obyvateli jedním z největších měst tehdejšího světa.
V důsledku hladomoru a morových ran bylo potřeba pohřbít velké množství lidí. Vznikl proto dvojpodlažní hřbitovní kostel, jehož dolní kaple v podzemí sloužila k pietnímu ukládání ostatků a kaple horní k bohoslužbám za zemřelé.
K pozdější rekonstrukci kostela na přelomu 17. a 18. století byl přizván architekt Jan Blažej Santini Aichel, považovaný za autora první kosterní výzdoby dolní kaple. V 19. století financovala rozsáhlou rekonstrukci kostnice včetně obnovy a doplnění kosterní výzdoby, dokončenou v roce 1870, rodina Schwarzenbergů.
