Článek
Dvaapadesátiletý podnikatel přitom hledal jen prostory, kde může skladovat svoji zemědělskou techniku. „Neměl jsem v plánu nic opravovat,“ přiznal muž.
Zchátralou cihelnu koupil od souseda Miloslava Matury v roce 2021. „Z místa se stala veřejná skládka. Všude byly náletové dřeviny, poházené tašky, kusy železa a podobně. Nejdřív jsme museli celý areál vyčistit,“ nastínil.
Situace se postupně začala měnit. Boček se pustil do prvních oprav. „Nechtěl jsem, aby mi to spadlo na hlavu. A když už jsme to rekonstruovali, zvolili jsme původní postupy,“ pokračoval muž podnikající v ovocnářství.
Na práce ale nebyl sám, pomáhal mu syn. „Měl jsem štěstí na šikovného projektanta i řemeslníky. A ruku k dílu přiložili i lidé ze vsi,“ vyjmenoval.
„Jako kluci jsme si v areálu hráli“
K cihelně měl od útlého věku vztah. Pamatoval si, když ještě fungovala. Její provoz skončil v roce 1985. „Jako kluci jsme si v areálu hráli a různě ho prolézali. Podnik patřil Miloslavu Maturovi, jemuž ho sebrali komunisté. Po sametové revoluci ho dostal zpátky,“ popsal.
Jenže vlastník už výrobu neobnovil a místo začalo pustnout. Některé budovy se časem zbortily. „Přišli jsme za vteřinu dvanáct,“ doplnil Boček.
Proměnou prošly nakonec všechny stavby. „U pece jsme sundali střechu, ani jediný trám nebyl použitelný. Celé jsme to zbourali až na kamennou podezdívku. A znovu to vyzdili z původního materiálu. Komín jsme taky ubourali a zase ho postavili,“ uvedl.
Cihelna
- nachází se na okraji Boubína u Horažďovic
- podoba areálu se utvářela hlavně v první třetině 20. století
- cihly zde vznikaly už v 18. století, s krátkým přerušením trvala výroba do roku 1985
- po sametové revoluci dostal cihelnu zpátky původní majitel, areál však postupně chátral
- v roce 2021 ho od svého souseda koupil soukromý zemědělec Miroslav Boček
Obdobně postupovali u strojovny i několika kolen. Rekonstrukce trvala čtyři roky. Občas i Bočka přepadaly slabé chvilky. „Když už jsem měl všeho dost, navštívil jsem pana Maturu a poslechl si příběhy, jak jeho rodině komunisti všechno vzali. Řekl jsem si, že nemám nárok to vzdát,“ podotkl.
Památkářský Oscar
Sílu mu dodávali také místní i lidé z okolí, kteří mu fandili. Letos se podnikatel dočkal odborného ocenění. Zvítězil v soutěži Patrimonium pro futuro, kterou vyhlašuje Národní památkový ústav. „Prožíval jsem radost, trému a dojetí,“ okomentoval chvíle, když si v pražském Divadle Hybernia přebíral hlavní cenu v kategorii obnova památky.
Odměnou pro něj mimo jiné bylo, když mohl pětadevadesátiletému sousedovi Maturovi ukázat zrekonstruovanou cihelnu. A paradoxem je, že traktory ani kombajn ještě v areálu neuskladnil. „Teprve se na to chystám,“ usmíval se.
Po náročném období se nyní snaží alespoň trochu ve svém volnu odpočívat. „Rád do areálu chodím. Mám tam jedno svoje místo, kam si sednu a jenom tak koukám na vesnici,“ uzavřel.
