Článek
Nad ránem naložit a dokud není provoz, rychle a bezpečně dovézt koně na pardubické závodiště. Budíček ve tři hodiny ráno není nic výjimečného. Od příštího roku si budou moci ošetřovatelé koní před dalším ročníkem Velké pardubické přispat. Druhou neděli v říjnu roku 2027 už bude dálnice v Pardubickém kraji v plné délce a čas potřebný k přepravě se tak zase o něco zkrátí.
„Je to rok od roku lepší. Pamatuju si, jak jsem projížděl vesnicemi, což bylo děsně zdlouhavé. Když jedete s koňmi, potřebujete je ze stáje rychle dostat na závodiště, aby jim přeprava brala co nejméně sil,“ říká moravský trenér Stanislav Popelka. Koně se prý cestovat naučí, stejně jako se učí trénovat.
Takto se na cestu z Pardubic na ostrovy chystal loňský vítěz Stumptown.
„Máme takovou praštěnou italskou kobylu, nechtěla vůbec jezdit v autě. Díky paní Váňové už to zvládá,“ říká osminásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa.
Velmi malému procentu koní cestování vyloženě vadí. Popelka vzpomíná na výbornou hnědku Modenu, která se i v podzimním počasí byla schopná potit.
„Dojel jsem kilometr za maštal a ona už potila. Stála klidně, ale prožívala si tak předzávodní stres. Nepodařilo se to odbourat. Přitom nikdy nezažila nic špatného v autě, ani žádné prudké brždění,“ vzpomíná Popelka na dnes už chovnou klisnu. Z Hvozdu na Prostějovsku to má na pardubické závodiště rovných 125 kilometrů. Upraveným stěhovákem to jezdíval 2,5 hodiny. Nyní to renaultem pro dva koně jezdí o 30 minut rychleji.
„Asi by to šlo ještě stáhnout, ale já s koňmi po dálnici 130 nejedu, maximálně 110,“ říká Popelka. Už neprojíždí vysokomýtským špuntem, ale zůstává pohodlně na dálnici.
Zpomalení přichází v Litomyšli, ovšem už ne nadlouho. Až povezou příští rok druhou neděli v říjnu moravští trenéři koně na Velkou pardubickou, budou už všechny úseky D35, které jsou v režii Ředitelství silnic a dálnic, hotové. Tedy jak obchvat Litomyšle, tak tunel Homole i úsek ze Džbánova do Litomyšle.
Chybět bude PPP projekt, který bude stavět koncesionář. Ministerstvo dopravy v úterý určilo jako vítěze tendru na stavbu 35,4 kilometru dlouhého úseku mezi Opatovcem v Pardubickém kraji a Mohelnicí v Olomouckém kraji konsorcium ViaAlliance35. Stavba by mohla začít ještě letos.
Z druhého konce republiky, z Karlovarska, přijíždějí na závodiště Váňovi a Faltejskovi.
„Přepravní štreky už nejsou náročné. Jezdíme po D6, skoro až k nám vede dálnice. Horší je to projet Prahou, ale pak zas jedeme až do Pardubic po dálnici,“ říká Váňa.
Stejně jako Popelka si řídí koňský transportér povětšinou sám. Oba si vybaví několik dopravních průšvihů s nepojízdným autem naloženým závodními koňmi před dostihem, které je třeba včas dostat na hipodrom.
Většina koní cestuje ´dobře.
„Jednou nám při cestě na dostihy bouchlo kolo. Vyměnil jsem ho a bouchlo druhé. Zůstal jsem stát na autobusové zastávce, kamarád z autoservisu Daniel Fiala hodil dvě stejná kola do auta a jel mi pomoci. Trenéři kluci Novákovi, kteří jeli za mnou, mi naložili k sobě dva koně, z Pardubic mi přijeli pro další. Část těla mívám při transportu staženou, máme variantu, jak se případně zařídit,“ říká Popelka, který má v týmu další dva lidi, kteří kromě ježdění na koni, spolehlivě vládnou i těm pod kapotou.
Koně dostávají na jízdu transportní kamaše, v přepravníku je kamera, takže řidič vidí, jak se zvíře chová. Čím rovnější úsek, tím pro koně lépe. Nemusí vyvažovat zatáčky a mohou v klidu stát. I proto, když Popelka jede na závodiště, najíždí na D35 u Džbánova, sjede u Dašic a přes Zminný a po pardubické čtvrti Dukla míří k závodišti. Někteří jeho kolegové si cestu po D35 protahují až do Opatovic nad Labem a pak se po dlouhé rovině do Pardubic prakticky vrací.
„To už je zajížďka, majitelům by to vycházelo dráž,“ zmiňuje Popelka i ekonomický faktor. Počátkem listopadu ŘSD otevře obchvat Sezemic, moravští trenéři tak mají na výběr další možnost, jak si ubrat nejen kilometry, ale také dobu, jíž jejich koně stráví v přepravnících.
