Článek
Na Košumberku si Větvičky považovali. Navždy ho zde bude připomínat nejen koutek s jeho pracovním stolem a křeslem, ale také citát a podobizna na fasádě jednoho z pavilonů. „Rostliny nepotřebují nás. My potřebujeme je,“ stojí tam společně s Větvičkovou podobiznou.
Botanik jezdil do košumberské léčebny poměrně často, hodně pomohl s výsadbou stromů v místním známém arboretu. V zaplněném sále pavilonu K neprobíhalo rozloučení, ale vzpomínka. Botanik a bývalý dlouholetý ředitel pražské botanické zahrady zemřel 29. července ve věku 88 let. S Hamzovou léčebnou spolupracoval od roku 1998.
„Každá dobrá práce si zaslouží jisté ocenění. U výjimečných lidí ale může jejich dílo překročit hranice jednotlivce a stát se duševním majetkem nás všech. A to se přihodilo Václavu Větvičkovi,“ řekl ředitel léčebny Václav Volejník.
S Větvičkou si celoživotně vykal. Zpočátku se ho pokoušel oslovovat botanikovým titulem, to ale Větvička hned na začátku zatrhl. „Odmítal titul doktor, stal se naším Václavem,“ zmínil Volejník.
Václava Větvičky si v Hamzově léčebně považovali.
Větvička sám ale originální oslovení rozdával. „Václav mi říkal Vaše jasnosti, proto jsem musela přijet,“ sdělila písničkářka Jana Rychterová, která s Větvičkou vystupovala na společném programu. Ona hrála na kytaru a zpívala, on četl některý ze svých fejetonů.
„Václav miloval písničky o jídle. Mimochodem, moc rád měl kachnu,“ prozradila Rychterová. Když na sociální sítě pověsila poslední společnou fotku se zprávou o jeho smrti, objevilo se pod ní 600 komentářů. „Jediný nebyl negativní. Toho člověka měli opravdu všichni rádi,“ doplnila Rychterová.
Hezky Větvičkovu osobnost pojmenovala její maminka. „On je Václav Větvička víc strom než člověk,“ říkala.
S Košumberkem a působením v jeho arboretu byl Větvička spjatý 25 let. Tady zároveň skonal. I těsně před smrtí radil, co, jak a kam v arboretu. Měl park fotograficky v paměti a dobře věděl, jaký keř a strom spolu měly vztahy.
Václav Větvička při komentované prohlídce arboretem
„Nebránil se našim nápadům, vnímal symbiózu parku se zdravotnickým posláním. Jako můj společný obdivovatel písní Hany Hegerové, rostliny měsíčku lékařského a vanilkové zmrzliny toleroval mé snahy o náš park,“ uvedl Volejník.
I proto zazněla sálem známá píseň české šansoniérky Žít a nechat žít. Je příhodné, že se Větvičkova hudební oblíbenkyně narodila přesně na Den stromů. I proto „Hegerku“ Větvička s výtvarníkem Martinem Patřičným k vyhlášení Dne stromů a dřeva přizvali a vyhlásili jako svátek.
Za zvědavost v Dobrém jitru zaplatil kaktusy
Produkční Českého rozhlasu Milada Kozderková poznala Větvičku při přípravě Dobrých jiter, které Větvička moderoval.