„Jiné umění“ na Chrudimsku neuspělo. Klidně to uklidím, říká autorka plechové plastiky

Zábor místa na Palackého náměstí vypadal, jako by se tu někdo připravoval něco kopat, opravovat nebo si tu přinejmenším připravit garáž pro stavební techniku. V ní ale žádný bagr negarážoval. Plechový ohraničený prostor s plakáty, malůvkami nebo fotografiemi je instalací s názvem Ó Europe, I cry for You, odhalenou v září, jež vyvolala ve městě velký rozruch a rozdělila místní veřejnost na dva tábory.

„Byla to moje iniciativa a město zareagovalo velmi pozitivně, což bylo i pro mě překvapením,“ říká Johana Merta.

Už když se totiž s manželem před šesti lety do Skutče nastěhovali (bylo to v době covidu), společnost byla uzavřená. „Seznamovali jsme se s místními velmi opatrně. A cokoliv z naší strany zapojit se do běhu městečka, jako umělců s nějakými zkušenostmi z galerijního provozu, nebylo přijato tehdejším vedením města,“ vzpomíná.

Po šesti letech začala ale znovu zvažovat, že město opět osloví. „Chtěla jsem, aby zpětně došlo k seznámení s lidmi, obyvateli a teď už se sousedy, aby věděli, co tvořím, protože pořád je ještě na venkově zaběhnuté, že umělec buď maluje, nebo dělá s keramikou. Tomu se já vymykám, moje tvorba není klasická, a tím pádem dochází ke kontroverzi,“ vysvětluje Merta.

A ta se potvrdila. Redakce Novinek oslovila tři kolemjdoucí, žádný ale nechtěl zveřejnit své jméno, nikomu z nich se ale moderní instalace nelíbila.

„Jsme z toho tak trochu zděšeni. Chtěli jsme jít umění naproti, ale nesetkalo se to s pochopením. Chtěli jsme dát šanci umělkyni, která je od nás, ale vlna odporu je velká,“ přibližuje starosta Skutče Jaroslav Hetfleiš (Patrioti Skuteč).

Plechová ohrádka se nachází hned vedle morového sloupu, nevyvolává zde dojem umění, spíš nevhodného záboru.

„Lidé se ptají, kde praskla voda, ale voda nepraskla,“ popisuje starosta.

Současnou situaci, která kolem jejího díla vznikla, nechápe umělkyně jako nedorozumění. „Zdá se mi to spíš vtipné. Protože ve chvíli, kdy použiju slovo socha k něčemu takto nestandardnímu, protože většina lidí to vnímá jako oplocenou ohradu, tím slovem ‚socha‘ dojde ke střetu, k nárazu,“ řekla Merta.

Problém je ale podle ní hlubší. „Jde o to, jakým způsobem hodnotí široká veřejnost umění,“ myslí si Merta.

S negativními reakcemi a nepochopením počítala. I proto iniciovala současně s dílem petici na odstranění. Za směrodatné určila počet 1000 jmen. Má sloužit jen k zjištění, jak velká je skupina, která se sochou nesouhlasí.

„Tolik lidí by se nám nevyjádřilo ani k plánované opravě koupaliště,“ říká starosta Hetfleiš.

Na tisícovce podpisů ale Merta netrvá.

„Jak se vyjádřila jedna z diskutujících na sociálních sítích, že to považuje za sociální experiment, nešlo mi o to zjišťovat něco o společnosti, o tom, jaká je. Jsem spokojená, jaká je Skuteč, miluju Skuteč, ráda tam žiju. Nešlo mi o to zkoumat místní lidi. Jejich negativní reakce jsou v pořádku,“ upozorňuje výtvarnice.

Podle ní je problematické jen to, jakým způsobem se lidé bouří. „Neumí to vykomunikovat. Můj plán proto je, že nebudu trvat na tisíci podpisech. Teď je tam asi 80 podpisů a já těm lidem fandím, protože taky někdy s něčím nesouhlasím a taky chci, aby můj hlas byl slyšet,“ říká Merta.

Po dohodě se starostou plánuje sochu zabalit a odvézt ji jinam.

„Ten projekt je dlouhodobý a mým cílem je dostat ho za hranice Česka, na různé typy venkovů po Evropě,“ dodává Merta.