Článek
„Byl to můj zatím nejodpovědnější úkol,“ řekl Novinkám David Vávra.
Do Všekar se přitom dostal až díky místnímu zastupiteli Janu Koubkovi, který ho oslovil kvůli obnově oltáře.
Zchátralý kostel, na který už byl vydán demoliční výměr, převzala v roce 2020 obec. „Před třemi lety jsme se začali bavit o obnově oltáře. Neměli jsme ale tušení, jak by měl vypadat. Tak jsem si řekl, že zkusím oslovit nějaké známé jméno,“ zavzpomínal Koubek.
Koubek sehnal na Davida Vávru kontakt a zavolal mu. „Už nevím, co přesně jsem mu během prvního telefonátu vykládal, ale pamatuji si jeho odpověď: To zní dobře, do toho bych šel.“
K projektu Vávru přitáhl i příběh samotného kostela, který unikl demolici. „Jednak mám pocit dluhu vůči Bohu. Žil jsem pozitivní život, zažil moc krásných věcí,“ vysvětlil architekt.
„A ten kostel, to je sám o sobě fantastický příběh. Mluvíme o vzkříšení, a tohle je vzkříšení budovy, která měla být zbouraná. Mně se její stav svým způsobem docela líbí. Kdyby se tam měl Kristus popasovat s nějakým barokním zlacením, musel by být pojatý asi jinak. Ale tady, kde je odhalené zdivo, působí harmonicky,“ dodal Vávra.
Sochu, která i s ocelovým křížem váží přes čtyři sta kilo, vyrobili skláři ve Skalici u České Lípy. Světlo pronikající z oken doplňuje umělé osvětlení.
„Chtěl jsem, aby to nebylo jen o smrti na kříži, ale především o vzkříšení, naději, odpuštění,“ vysvětlil Vávra.
Symbolika je zřejmá. „Duha je už od biblické potopy znamením Boží milosti. A sklo, obzvláště takováto tavenice plná různých barev a bublin, vyniká tím, že světlo jeho podobu proměňuje. To připomíná, že se víra nedá jen tak lehce popsat, není to Mendělejevova tabulka, kde je všechno dané,“ podotkl umělec.