Článek
Na středoškoláky čekalo 15 až 20 kilometrů ve vytrvalém dešti. Studenti byli promoklí, nebyl snad nikdo, kdo by měl sucho v botách. Stížnosti a nadávky směrem k počasí však od teenagerů slyšet nebyly.
Na vodní slalom na raftu byla připravená hlídka skutečských gymnazistů. Průměrně ho družstva zvládla za čtyři minuty.
Raft skutečských se pohyboval elegantně vpřed. Dosavadní první místo překonali o deset vteřin.
Slalom na raftu zabral týmu kolem 4 minut.
„Jde jim to moc hezky. Ve středu jsme měli workshop, kde si to jeden člen z každého týmu zkoušel a ve čtvrtek pak instruoval ostatní. Všichni jsou bojovníci a zvládají to i v tom nepříjemném počasí,“ řekla Tereza Látalová z Lanového centra Proud, které se na Misi spolupodílí.
Na druhé straně rybníka se nacházelo i další stanoviště. Soutěžící museli naplnit džberovku vodou, aby se vytvořil tlak a stříkaným proudem pak shodit postavené kostky. Vodu dostal tým na místo v plastových kelímcích.
„Už tu byly i týmy, které neuspěly. Nepočkaly si na bezvětří a pak hodně intenzivně pumpují, nebo naopak nevytvoří proud a tím pádem nezamíří,“ popsala komisařka Martina Dobrá.
Nosí vodu v kelímku
U rybníka nabírala studenou vodu z rybníka pardubická gymnazistka Eliška Vamberská.
„Není to nejtěžší stanoviště,“ řekla a v řetězu rukou posílala z rybníka další a další kelímky s vodou. Na Misi se přihlásili na popud svého učitele.
Mezi týmy byla populární střelba. Střílelo se z dlouhých zbraní i pistolí na padací terče nebo terčovky.
„U vzduchovky musíte znát střílenou vzdálenost a řídit se pravidlem muška a hledí v jedné rovině, což ne všichni znají,“ řekla Tereza Kembická ze spolupořadatelského Krajského vojenského velitelství Pardubice. Průměr ve střelbě ze vzduchovky vestoje a vleže byl 120 bodů.
Týmy střílely vleže i vestoje.
„Kolik má vojenská škola z Moravské Třebové?“ ptal se jeden ze soupeřů. Bylo mu jasné, že budoucí vojáci budou mít střelbu perfektní. A skutečně, tento tým ve vzduchovce odskočil, vystřílel si 150 bodů.
Některé týmy třeba na pole, kde se střílelo, ani nedorazily. Mise nebyla lineárním závodem po vlajících fáborcích. Aktéři dostali mapu s vyznačením stanovišť a počtem bodů.
„Musely si zvolit strategii, jak za co nejmenší čas získat co nejvíce bodů. Je to závod, který má ukázat výcvik našich vojáků, kteří se připravují na mise. Je také připomenutím vojáků, kteří padli, ale i těch, kteří mají aktivní povinnosti,“ popsal František Bobek z Československé obce legionářské, která akci společně s Pardubickým krajem a ministerstvem obrany pořádala.
