Wolkerova šála je o svátcích atrakcí, pokaždé skončí bůhvíkde

„Je to už deset let, co nápad vznikl. Scházíme se s kamarádkami v hospůdce, poetickém Baru 12 opic, kde pravidelně pleteme ze zbytků vlny, kterou buď od někoho dostaneme, nebo nám zbude z domácích zásob,“ ozřejmila jedna ze členek klubu Eva Zelená.

Dámy se věnují kreativnímu designu. Pletou čtverečky rozličných barev, které pak spojí do různých celků. Vznikla tak právě i šála pro sochu Jiřího Wolkera sedícího na lavičce uprostřed náměstí T. G. Masaryka přímo v centru města nedaleko prostějovské radnice.

Pikantní je, že okolí sochy vždy o Vánocích zaplní stánky trhovců, a mnoho návštěvníků neodolá posezení přímo na lavičce s básníkem a popíjení svařeného vína z kelímku. Selfíčko s Wolkerem v barevné šále se pak často stává památkou i zasílaným svátečním přáníčkem do nového roku.

„Účastníme se i různých projektů a výstav, pletly jsme v Blansku mezi paneláky, pro sochu přestrojenou v Carmen před Národním divadlem. Nedávno jsme uštrykovaly komplet pro herce brněnského HaDivadla Miloše Maršálka k jeho osmdesátinám,“ představila další aktivity klubu paní Zelená.

„Je to manžel jedné členky naší party a pro každoroční šálu věnovanou soše Jiřího Wolkera napíše i báseň. Společně pak šálu na sochu instalujeme. Je to už opravdu tradice,“ doplnila.

Spolutvůrkyně módního doplňku pro básníka Eva Zelená reaguje na dotaz, jaký je osud šál i čepic, které pro sochu, do jisté míry jako recesi, každoročně pletou, pokrčením ramen. „To už nestačíme sledovat. Faktem je, že do dvou tří dnů bývá pryč.“

Vysvětlení se nabízí několik: Buď je to přehnaná, falešná obava o důstojnost památeční sochy ze strany strážců městského pořádku, nebo něčí sběratelská vášeň, či prostá snaha některého z bezdomovců obohatit si v zimě šatník.

„Ať je to jak chce, příští rok dostane Wolker šálu znovu,“ slíbila Eva Zelená za všechny pletařky.