Článek
„V roce 1977, když mi bylo necelých deset let, tak kněz M. L. (na besedě zaznělo celé jméno – pozn. red.), který přišel do farnosti Křoví a kterého si moje maminka a babička oblíbily, jednou využil nepřítomnosti maminky, vrhl se na mě a strhl ze mě oblečení a šmatal po mně. Naštěstí neměl čas mě znásilnit. Bylo to nechutné. Klepu se i teď, když to říkám,“ líčila žena s pohnutím v přísálí kulturního domu, kam přišly zhruba dvě desítky lidí.
„Ten kněz chodil po rodinách, se všemi byl strašný kamarád. Ale když se s někým ocitl o samotě, dokázal využít i pár minut. Moje štěstí bylo, že neměl víc času,“ zopakovala.
Poprvé se dokázala někomu svěřit až po patnácti letech od svého nepříjemného zážitku. Bála se, že jí doma neuvěří. „Také jsem se styděla, že jsem tím byla poznamenaná, těžce jsem to nesla. Ten člověk zničil moji dětskou duši,“ pokračovala s tím, že trpěla i psychickými problémy.
Po letech se dozvěděla od své příbuzné, že tento kněz měl na svědomí zřejmě mnohem více případů. „Potřebovala jsem říci jméno toho člověka. Měla jsem pocit, že ho musím jako kněze chránit, že ho nemůžu zostudit. Ctila jsem bezmoc a hnus, bylo to bolestivé a traumatické. Vnitřně jsem bojovala s tím, zda vůbec chodit do kostela. Nejsem toho schopná fyzicky ani psychicky,“ svěřila se po dlouhých letech.
Uklidnil ji až jiný kněz, u něhož se dozvěděla, že sexuální predátor v devadesátých letech zemřel. „V církvi se o tom muselo vědět,“ mrzí ji, že se s tím instituce nedokázala vypořádat.
Odvaha promluvit
Psycholožka a terapeutka Alena Černá, která pomáhá poškozeným, ocenila odvahu oběti promluvit. Celé téma zneužívání v rodině a církvi předtím představila v širších souvislostech. Obecně se k policii nebo až soudu dostane jen minimum případů znásilnění, často kvůli příbuzenskému vztahu k pachateli nebo důkazním problémům.
„Zneužívání v církvi je specifická oblast. Oběti velmi často mlčí, protože ten násilník je považován za autoritu nejen samotnou obětí, ale i její rodinou a celou farností. I to oběti brzdí, aby vyhledaly pomoc,“ vysvětluje Černá, která pracuje pro Bílý kruh bezpečí a je zapojena také v diecézním projektu 3P, který se zaměřuje právě na oběti sexuálního násilí nebo zneužívání.
„Setkáváme se s tím v církvi, naše diecéze není výjimkou. Proto jsme zřídili nízkoprahovou nabídku, které říkáme 3P – pomoc, poradenství a prostor k naslouchání,“ zmínil spolupráci s odborníky generální vikář Pavel Kafka.
Na setkání promluvil i Jan Rozek, bývalý církevní soudce a zakladatel spolku Pro čistou církev.
Po Třebíči byla beseda v Bíteši druhou takovou akcí, plánuje další. Brněnské biskupství, které s biskupem Pavlem Konzbulem jmenovaným v roce 2022 působí mnohem otevřeněji než dříve, považuje taková setkání i za formu prevence.
„Když víme, že se takové věci dějí, tak si můžeme na určité chování dát pozor nebo vnímat varovné signály u zaměstnance církve, ve škole nebo v rodině, aby nám všem pomohlo k tomu, aby se takové věci neděly,“ poukázal Pavel Kafka.
Ve funkci generálního vikáře je dva roky a za tu dobu podle svých slov řešil dva případy v řadách kněží. Jeden z nich s iniciálami T. Ž. byl v roce 2023 odsouzen blanenským okresním soudem. Podle dostupných informací šlo o čin sexuální povahy na dospělé osobě. Biskupství jej nejdřív postavilo mimo službu a nakonec byl laicizován, což znamená, že už není duchovním.
Na akci vystoupil i Jan Rozek, bývalý církevní soudce a zakladatel spolku Pro čistou církev. Přečetl vyjádření člověka z místní farnosti, který se nemohl setkání osobně zúčastnit a který byl ve svých 16 let zneužit v Brně laickým pracovníkem v ministrantském týmu. „O zneužívání a bolesti je třeba mluvit. Mlčení není řešení,“ zněla jeho hlavní myšlenka.
