Článek
Markéta Šlechtová nastoupila do čela Keramky v roce 2010. Už tehdy podle ní bylo zřejmé, že historická budova neodpovídá potřebám moderního školství a dříve či později bude potřebovat kompletní rekonstrukci. Škola navíc postupně narážela také na nedostatek prostor pro jednotlivé obory, dílny a ateliéry.
Zásadní zlom ale přišel až v březnu 2017. Šlechtová si dodnes přesně vybavuje pátek 24. března. V keramických dílnách v přízemí začaly po odchodu francouzských studentů, kteří byli ve škole na stáži v rámci programu Erasmus, praskat stropy.
Ještě tentýž den nechala škola přivolat statika. Ten okamžitě uzavřel keramickou dílnu a učebnu nad ní, kde byla chemická laboratoř. Následovala další statická šetření a 18. dubna přišel definitivní verdikt. Celá původní budova musela být okamžitě uzavřena. „Ze dne na den jsme přišli přibližně o třetinu užitné plochy školy,“ vzpomíná Šlechtová.
Škola musela přestěhovat vše, co se dalo, a najít místo pro odborné učebny, kabinety i kanceláře. O ředitelnu přišla také sama tehdejší ředitelka, sekretariát musel uvolnit své zázemí.
Situaci podle ní tehdy částečně zachránil fakt, že se blížil konec školního roku a ve škole už prakticky nebyli maturanti. Bez toho by se studenti a učitelé do zbývajících prostor jen těžko vešli.
Ze skladů vznikly učebny
Během letních prázdnin se proto začalo improvizovat. Ze skladů se staly učebny, čímž škola přišla téměř o veškeré skladovací prostory. Pod půdou vznikl další ateliér a posilovna s gymnastickým sálem musely uvolnit místo výuce. Z jednoho prostoru vznikl fotoateliér, z druhého kmenová učebna.
„Museli jsme využít každý metr prostoru, abychom od září dokázali zajistit výuku,“ popisuje Šlechtová. A právě v tomto režimu škola funguje podle ní už téměř deset let.
O budoucnosti havarované budovy se přitom rozhodovalo přibližně rok. Ve hře bylo i její odstranění, nakonec ale odborníci dospěli k závěru, že historický objekt lze zachránit. Zřizovatel následně nechal připravit architektonické studie. Zájem architektonických kanceláří byl podle Šlechtové překvapivě velký a nakonec vznikly tři návrhy.
Ani jeden z nich přitom nepočítal se zbouráním původní budovy.
Jako vítězný byl vybrán návrh architekta Petra Hájka. Šlechtová jej dodnes hodnotí velmi pozitivně. Podle ní citlivě propojuje historickou stavbu s novou architekturou. Při pohledu shora má celý komplex připomínat prsten – nová skleněná část tvoří jeho kruh a historická budova jakoby kámen.
Za důležité považuje také to, že návrh nezastavěl celý školní pozemek. Část areálu zůstala jako rezerva pro další rozvoj.
Architekti museli pochopit, jak Keramka funguje
Na přípravě projektu se podle bývalé ředitelky výrazně podílela také samotná škola. Keramka je totiž provozně mimořádně složitá. Nabízí řadu různých oborů a každý z nich potřebuje jiné dílny, ateliéry a zázemí.
Architekti proto podle Šlechtové museli se školou intenzivně komunikovat, aby vůbec dokázali pochopit její fungování. Ještě před architektonickou soutěží navíc škola vytvořila takzvaný stavební program, tedy podrobný popis svých prostorových a provozních potřeb.
Na jeho přípravě se Šlechtová podílela společně s několika zaměstnanci školy.
Později do projektu vstoupila možnost financování prostřednictvím Fondu pro spravedlivou transformaci. Právě tehdy se podle Šlechtové ukázalo, že nestačí pouze opravit starou a postavit novou budovu. „Projekt nemohl být jen o tom, že se postaví nová budova. Fond je určený na transformaci regionu a samotná stavba transformačním projektem není,“ vysvětluje.
Klíčový byl proto podle ní obsah, který má škola nabídnout po dokončení projektu, její budoucí role a přínos pro Karlovarský kraj. Právě tuto část připravovala za školu Šlechtová. Kraj následně využil externí společnost, která obsah převedla do formální podoby dotační žádosti a zajistila její administrativní stránku.
Projekt podle Šlechtové při hodnocení uspěl velmi dobře a zásadní výhrady k jeho obsahu nebyly.
O stavbě rozhoduje kraj, ne škola
Po schválení projektu byla dokončena projektová dokumentace a kraj vypsal soutěž na zhotovitele. Rekonstrukci získala společnost PKS stavby. Staveniště převzala na začátku října 2025.
Škola se podle Šlechtové v počátku účastnila kontrolních dnů a zajišťovala praktické záležitosti spojené s předáním objektu, například odpojení energií. Vážnější problémy se ale podle ní začaly objevovat už během listopadu.
Po vystěhování nábytku a zahájení prací ve staré budově se totiž postupně ukázalo, že její skutečný stav je horší, než předpokládala projektová dokumentace. To si vyžádalo její přepracování pro historickou část objektu.
Právě v tomto okamžiku podle Šlechtové vznikl zásadní problém, který se později promítl do současné situace, včetně vícenákladů a ukončení spolupráce s původním zhotovitelem.
Šlechtová zdůrazňuje, že samotná škola o investici nerozhoduje. Ředitel nemá pravomoc rozhodovat o výběru stavební firmy ani o financování projektu. Investorem a příjemcem dotace je Karlovarský kraj.
Za klíčové proto nyní považuje co nejrychlejší nalezení způsobu, jak rekonstrukci znovu rozběhnout a vybrat nového zhotovitele.
Podle informací, které má v současnosti především z médií, kraj o dalším postupu intenzivně jedná. Jako jednu z možných cest vidí například společnost Geosan Group, která má zkušenosti s rekonstrukcemi historických objektů v regionu, mimo jiné s obnovou Císařských lázní. V původní soutěži na rekonstrukci Keramky skončila druhá.
Transformační potenciál
Původní harmonogram počítal s tím, že historická budova a velká část nové dostavby budou hotové k 1. září 2027. Za rok touto dobou tedy měla být škola podle původních plánů prakticky přestěhovaná do nových prostor.
Od září 2027 už se v současných provizorních prostorách nemělo vyučovat. Celý projekt měl být dokončen do září 2028.
To už nyní podle Šlechtové není reálné. Rekonstrukce se podle ní protáhne minimálně o rok. „Nejdůležitější je, aby bylo zdržení co nejmenší,“ říká.
Keramka totiž podle ní není v provizoriu rok nebo dva. V omezených prostorách funguje už od havárie v roce 2017. Smyslem celého projektu přitom nebylo jen opravit starou školní budovu a přistavět novou část, ale vytvořit instituci, která může mít význam pro celý Karlovarský kraj.
Právě tento širší transformační potenciál byl podle Šlechtové jedním z hlavních důvodů, proč projekt získal podporu z Fondu pro spravedlivou transformaci.
