Článek
Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Je autorkou řady výjimečných a překvapivých veřejných realizací v České republice i v zahraničí. Nápad udělat táborák v centru „Svoboďáku“ proto podle ní už lidi kolem příliš nezarazil.
„Samozřejmě, že si nejdřív mysleli, že si dělám legraci, ale zároveň už mi důvěřují. Tajemník na radnici Brno-střed se mě jen zeptal, jestli potřebuji celé náměstí. Vyšel mi naprosto vstříc. Zárukou mu byla právě moje předchozí práce,“ říká umělkyně.
Kateřina Šedá před srubem, který nechala na náměstí Svobody v Brně postavit.
Vatra uprostřed největšího brněnského náměstí byla jedním z motivů tzv. baskingu, hraní na ulicích. „Což je věc, kterou už pár let dělám pro Maraton hudby v Brně,“ říká Šedá.
Pokojíčky v ulicích v centru města, ve kterých v rámci festivalu hrají různí hudebníci, se každý rok snaží Šedá doplnit něčím novým. Před třemi lety například mohla veřejnost v takovém pouličním pokojíku přespat. Letošní novinkou a vrcholem festivalu Maraton hudby byl trampský srub a táborák.
„Přišlo mi, že hraní u ohně v lese je nová a vlastně nejlepší forma baskingu. Lidi si sedli a zpívali společně bez ohledu na žánr i na to, jestli někdo zpívá falešně. Prostě jsem chtěla, aby lidi zpívali a byli spolu rádi, což se povedlo. Bylo to geniální, myslím si, že to šokovalo všechny,“ dodává nadšeně.
Kateřina Šedá s fotografem Romanem Francem u táboráku na náměstí Svobody v Brně.
Pořadatelé akce informovali o akci v trampských časopisech, informovali o tom na sociálních sítích, cíleně pozvali skauty. „Přesto mi bylo jasné, že ten dosah nebude velký, takže jsem ke spolupráci pozvala také skupinu Game of Life, kterou založil Vojtěch Toman. Díky tomu se na náměstí sešly stovky lidí a další se postupně přidávaly. Někteří mladí přijeli stopem třeba z Karlových Varů, u ohně zůstali i ti, co šli jen tak náhodou kolem, třeba skupina japonských turistů, kteří si pak opékali špekáček za dvacet korun.“
Fascinovaný atmosférou byl i brněnský fotograf Jiří Salik Sláma. „Stáli jsme bokem s kamarády pětačtyřicátníky a sledovali rej o generaci mladších. Shodli jsme se na tom, že nás překvapuje, že znají kompletní texty písní, které jsou mnohem starší než oni. Později se k nám připojil barman, který před lety stál za barem legendárního podniku Skleněná louka, pokýval hlavou s čerstvým červeným čírem a řekl, to je punk, vole,“ popisuje atmosféru.
Další překvapení pro Brno
Náměstí bylo plné. Počet účastníků ale není pro Kateřinu Šedou důležitý pro to, aby vyhodnotila akci jako úspěšnou. Cílem její tvorby je spojovat lidi a měnit zažité stereotypy. „A to se povedlo, i mě samotnou ta síla překvapila,“ uvádí umělkyně. „Sedli si vedle sebe různí lidé, kteří se vůbec neznali a začali se spolu bavit, a to bylo to skvělé,“ říká. Příští rok chce proto opět pozvat lidi k ohni. „Ráda bych víc zapojila starší generaci, protože někteří stáli opodál, jen pozorovali a neměli odvahu přisednout si. A to je pro mě velké téma, stáhnout i další generace.“
U ohně v centru Brna se sešli lidé všech generací.
Momentálně má ale plnou hlavu Vánoc. Spolu s radnicí Brno-střed připravuje výjimečný projekt na zdejším Římském náměstí. „Dlouhodobě mě téma Vánoc zajímá. V tomto případě se snažíme nabídnout jiný formát než pít svařák a něco si koupit,“ uvádí. Na Římském náměstí to bude o zlozvycích a předsevzetích.
„To, za čím půjdou lidé na toto náměstí se bude lišit od všech ostatních náměstích, kam si jdete většinou něco koupit nebo si něco poslechnout. Tam půjdou lidé sami za sebou,“ dodala. Na přípravě projektu pracuje s architekty ze studia PEER. Víc ale zatím k projektu neprozradí.
