Článek
Málokdo ví, jak čočka vlastně vypadá. Na tuzemských polích ji totiž vidět není. Jedině tady, na farmě u Markových. Ti se rozhodli, že se do většího pěstování této luštěniny pustí. A letos sklidili poprvé větší množství. „Po letech se nám konečně podařilo sehnat kvalitní osivo z Francie, které u nás není k dostání,“ říká Jiří Marek. Na zkoušku nejprve osázel dva hektary, letos už ale vyčlenil pro čočku pětinásobek zemědělské plochy. A sklidí něco přes dvacet tun.
Markovi hospodaří v Únanově a starají se o 450 hektarů půdy. Pěstují asi dvacet druhů plodin, včetně různých obilovin, pohanky, prosa, konopí, lnu a máku.
Čočku i ostatní plodiny pěstují regenerativně. To znamená, že farmář seje přímo do strniště vymrzlé meziplodiny. Žádné orání. „Tím zachováme v půdě život, houby a mikroorganismy, které jsou důležité, spolupracují s rostlinou a zachovávají nutriční hodnoty,“ vysvětluje Marek a kontroluje obsah kombajnu. „Díky tomu chutná naše čočka jinak, lépe než ta, na kterou jsou konzumenti zvyklí. Je výborná taky proto, že je čerstvá a nevozí se přes půl planety z druhého konce světa.“
Čočka je asi 20 centimetrů vysoká plodina. Nejvíc lusků roste jen pár centimetrů nad zemí, sklizeň je proto dost komplikovaná. Běžný kombajn nedokáže totiž položit lištu tak nízko, aby rostliny posekal.
„Navíc čočka dozrává nerovnoměrně. Proto sklízíme dvoufázově. Čočku posečeme speciální lištou zhruba 14 dní před termínem sklizně a necháme ji dozrát a doschnout v řádcích. Teprve pak ji sesbíráme sběracím adaptérem,“ vysvětluje Jiří Marek a za zády do sběrné části kombajnu zatím padá čočka i s plevelem. Ten se od ní oddělí až doma, na farmě, ve speciálních čističkách, aby dosáhla potravinářské kvality, tedy bez prachu, kamínků a dalších drobných nečistot.
Farmář Jiří Marek ukazuje, jak vypadá čočka těsně před sklizní.
O to už se postarají doma na farmě. Čerstvě sklizenou čočku čistí na posklizňové lince. „Pak přechází ještě na další čističku, na pneumatický stůl, který na bázi gravitace sesypává semínka, pryč se dostanou i plevele, které se nevyčistily na předčističce,“ vysvětluje Marcela Marková, zatímco její syn odváží dřevěný box plný čerstvě sklizené čočky k zabalení. U Markových si totiž dělají všechno od a až do zet.
Na část úrody už mají odbyt do spřátelených restaurací, část nabízejí ze dvora nebo na svém e-shopu.
Čočka se na Znojemsku historicky pěstovala. „Než se tehdejší východní blok dohodl na dovozu ze Sovětského svazu. Nejspíš tam měli vhodnější podmínky pro pěstování, ale ty my teď máme taky,“ říká Jiří Marek. Čočka vyžaduje totiž sušší podnebí a lehčí půdy, obojí Znojemsko nabízí.
