Článek
„Přístavby nevznikají z nějakého manýru. Jsou potřebné především kvůli nutnosti zavést do rozsáhlé budovy moderní technologie, které budou zajišťovat elektřinu, vytápění, ventilaci či datové sítě,“ uvedl František Laudát, ředitel odboru pro rekonstrukci Invalidovny NPÚ.
Zadání projektu ukládá vybudovat prostory filharmonického sboru. „Ukázalo se, že vybudovat tyto prostory v historické budově by znamenalo výrazné zásahy, které jsou z památkářského hlediska nepřijatelné,“ dodal ředitel.
Část interiéru po renovaci obsadí pracoviště NPÚ, který v Invalidovně zřídí své restaurátorské dílny, laboratoře, dokumentační fondy nebo studovny. V podzemí vznikne garáž pro 50 vozidel. Plány revitalizace nicméně počítají s tím, že kolem 80 % celého areálu bude přístupných veřejnosti. Uvnitř budou konferenční i výstavní síně a prohlídkový okruh barokních krás, ale například také prostor pro dětské skupiny pod správou Prahy 8.
V nové části vznikne víceúčelový sál pro hudební produkce i konference a dále nezbytné technické zázemí, které není možné umístit do části historické. Chybět nebude ani návštěvnické centrum nebo kavárna. NPÚ zpřístupní původními vchody dvůr i zahrady.
„Na začátku jsme měli obavu z toho, aby se z toho nestal nějaký uzavřený depozitář. Historické průchody nicméně budou na všechny čtyři strany obnoveny,“ sdělil místostarosta Prahy 8 Radomír Nepil (ANO).
Prohlídka Invalidovny před její rekonstrukcí.
Nejsložitější projekt
Podle generální ředitelky NPÚ Naděždy Goryczkové nemá pražská Invalidovna ve střední Evropě obdoby, proto řekla: „Na obnovu jsme čekali dlouho. S Invalidovnou žijeme osm let v NPÚ a takové synonymum pro Invalidovnu je jedinečnost.“
Její názor sdílí i předseda vlády. „Obnova Invalidovny patří k největším a nejsložitějším projektům obnovy památkového dědictví ve střední Evropě,“ řekl premiér Andrej Babiš (ANO) při středečním zahájení prací, při němž dělníci převzali symbolický klíč od stavby.
Invalidovna vznikala v letech 1731 až 1737 podle projektu významného architekta českého baroka Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Jako útočiště pro válečné vysloužilce a jejich rodiny sloužila až do roku 1935.
Obzvlášť raný novověk byl optikou válečných konvencí i reality velmi drsný, proto se postupně začalo o veterány více pečovat. „K bitvám patřily běžně epidemie nemocí, jako cholera či tyfus, které skolily i lehce poraněné vojáky. Pak začala vznikat i první psychiatrická střediska mimo Invalidovnu pro muže, kteří ve válce přišli o rozum,“ uzavřel ředitel František Laudát.
