Článek
TCP, kterou vlastní ze sta procent magistrát, má nejprve za úkol zmapovat technický stav památky, pro kterou chce najít maximální možné využití do doby, než dojde k vypracování a vysoutěžení vítězného projektu rekonstrukce. Jeho cena i termín jsou ale zatím v nedohlednu.
„V první fázi máme za úkol chátrající Dominikánský dvůr nejprve stavebně i staticky zmapovat a technicky zabezpečit, aby se zamezilo jeho dalšímu rozpadu. Zároveň chceme prověřit, zda bude možné alespoň část areálu bezpečně dočasně zpřístupnit veřejnosti,“ sdělila Novinkám Marta Pražáková, místopředsedkyně představenstva TCP.
Architektonicko-ekonomická studie
Právě z možného provozu volnočasového zařízení v provizorních kulisách zabezpečené části dvora by TCP mohla mít další případný příjem vedle sedmdesátitisícové měsíční odměny.
„Pokud tedy TCP pro hlavní město zajistí příjem například prostřednictvím pronájmu či jiného využití prostor, může podle smluvních podmínek vzniknout nárok na příslušnou provizi,“ vysvětlila Pražáková.
Obdobně firmě vzniká nárok na odměnu za projektové nebo stavební práce. „Její výši proto dnes nelze smysluplně vyčíslit – bude záviset na skutečném rozsahu a hodnotě konkrétních projektů. Smluvní mechanismus zároveň obsahuje snížení příslušné standardní odměny o dvacet procent,“ dodala místopředsedkyně představenstva.
Druhá etapa záchrany bude spočívat v prověření územních a památkových limitů, zjištění potřeb bezprostředních sousedů, zpracování architektonicko-ekonomické studie a projednání zadání s hlavním městem, Prahou 4 i dalšími partnery. Na základě toho pak město vypíše veřejnou zakázku.
Konečnou podobu zadání bude opět schvalovat vedení hlavního města. „Předpokládaná investice do rekonstrukce se pohybuje v řádu stovek milionů korun s tím, že si hlavní město dvůr ponechá ve svém vlastnictví. Ten, kdo opravy zafinancuje, si vloženou částku bude postupně odepisovat v rámci dlouhodobého pronájmu,“ doplnila Pražáková.
Z historie památky
Dominikánský dvůr v pražském Braníku má své kořeny v první polovině 17. století, kdy zdejší usedlost získal řád dominikánů od svatého Jiljí ze Starého Města. Ti v místě vybudovali barokní hospodářský dvůr s pivovarem, refektářem a kaplí svatého Kříže, který sloužil jako letní sídlo řádu i centrum místního hospodářství.
Po josefínských reformách na konci 18. století byl dvůr řádu odebrán, vystřídal několik soukromých majitelů a postupně se stal důležitým hospodářsko-průmyslovým bodem Braníka, přičemž původní pivovarnická tradice zde přetrvala až do přelomu 19. a 20. století.
Po druhé světové válce byl objekt vyvlastněn a v období socialismu začal zásadně upadat – sloužil jako skladiště či zázemí pro různé státní podniky a bez potřebné údržby chátral. Po roce 1989 přešel zdevastovaný areál do majetku městské části Praha 4.
