Článek
Muž se svým zraněným čtyřnohým miláčkem dorazil na stanoviště výjezdové záchranné služby Modrava. „Jednalo se o typ německého ovčáka. Zdravotníci následně zavolali horskou službu z Kvildy,“ sdělil průvodce Šumavou a absolvent pražské lesnické fakulty Petr Sedláček. Dodal, že na Modravě i v jejím okolí se zmije běžně vyskytují.
Podle zástupce náčelníka horské služby Josefa Tischlera je uštknutí poměrně časté, zvláště u psů. „Ti běhají na místa, kde se zmije nachází,“ nastínil.
Tischler potvrdil, že minulý týden zasahovali u prvního letošního případu. „Pes byl apatický, unavený, ale zřejmě to přežil. Jeho i majitele jsem dovezl na Kvildu, kde měl pán auto,“ řekl.
Ránu je dobré chladit
Když dojde ke kontaktu s hadem, zvíře by nemělo běhat, aby se jed nešířil tak rychle po těle. Ránu je dobré chladit. Oslovení veterináři upozornili, že je důležité vždy vyhledat odbornou pomoc. Následky se totiž mohou projevit až později a někdy bývají fatální.
„Není to úplně legrace. Loni se k nám dostal dobrman, kterého uštkla zmije na Kokořínsku. Začaly mu selhávat ledviny,“ popsala Kateřina Chvátalová z Veterinární univerzity Brno, která působí na klinice chorob psů a koček.
Podobně skončil křepelák, jehož měla v péči. „Oba mají trvale poškozené ledviny. Ve dvou případech už se dokonce nepodařilo zvířata zachránit,“ uvedla. „Zásadní je co nejrychleji navštívit veterináře. A trvat na tom, aby pes dostal kapačku,“ zdůraznila.
V kontaktu je s norskými i dánskými kolegy, kteří řeší uštknutí u zvířat daleko častěji. „Z jejich zkušeností se potvrzuje, že pokaždé by pes měl absolvovat intenzivní infuzní terapii. Díky ní je velká šance, že ledviny nebudou poškozené,“ podotkla.
Její slova doplnil herpetolog Michal Přibyl z téže univerzity, jenž pracuje na klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců. „Čím menší organismus, tím větší neplechu to může způsobit. Ovšem záleží také na množství jedu, který had vypustí, i zdravotním stavu zvířete,“ vysvětlil.
Podle něj dokáže zmije kousnout i takzvaně na sucho. Případně použít jed pouze z jednoho zubu. „Nicméně si ho primárně šetří, aby ulovila kořist. Nechce s ním tedy zbytečně plýtvat. Po zimě může být jed koncentrovanější a agresivnější,“ konstatoval Přibyl.
Dále uvedl, že hadi velmi dobře vnímají vibrace. „Když se k nim přiblížíte, utíkají. U psa to bývá zpravidla tak, že na zmiji omylem šlápne, nebo si s ní chce hrát. A pak dojde k uštknutí. Mimochodem její jed má podobné složení, jaké pozorujeme u severoamerického chřestýše,“ uzavřel.
