Hlavní obsah

Zlodějům koní nahrává chabá evidence a pomalá justice

Právo, Jindřich Ginter

Zlodějům koní v Česku k jejich podvodům vlastně nic nestojí v cestě. Naopak, chabá evidence, při níž se vlastnictví koně neověřuje, a pomalá justice, která řeší některé případy i léta, podvodníkům přímo nahrává. Mohou snadno prodat drahého koně, který jim ve skutečnosti nepatří. Například jim byl zapůjčen k ježdění nebo ustájení, ale vlastník je stovky kilometrů daleko, a tak koně lidově řečeno střelí.

Foto: Gabriela Krejčová, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Okradený vlastníku, klidně se pak léta suď. V Česku se ale nelze v rozumném čase domoci práva. Advokát České jezdecké federace Petr Toman na fóru Pražský právnický podzim popsal kauzu z nedávné doby, kdy jistý muž prodal drahého jezdeckého koně bez vědomí jeho majitelky. Peníze si nechal. Motiv: Vendeta za partnerské hádky a rozchod.

Soud pak ale trval tak dlouho, tři roky, že kůň za milión mezitím věkem sešel. Stal se z hlediska sportovní jízdy bezcenný. Není to jediný případ svévolného prodeje koně.  „Ceny jezdeckých koní jsou přitom vyšší, než kolik stojí lepší auta, a přesto se koně převádějí a evidují, jako by šlo o housky na krámě,“ řekl Právu Toman.

Minimální doklad

Běžně stojí kůň kolem padesáti tisíc korun. Mladý (šest let) nadějný parkurový sportovní kůň už ale přijde na milión. Sportovní kůň (osm let) do středně těžkých soutěží (140 cm) stojí kolem dvou tří miliónů korun a u vyšších soutěží (nad 150 cm) se ceny pohybují kolem pěti miliónů, klidně i výše. Olympijský kůň Totilase byl údajně prodán za 10 miliónů eur.

„Jediným dokladem o vlastnictví je průkaz koně. V něm je uveden vlastník. Něco jako velký technický průkaz k autu. Jenže už neexistuje malý technický průkaz. Když vám půjčím své auto, přiložím malý techničák, ale velký si nechám. Když ale majitelé koní poskytují koně jezdcům, tak jim musí předat i průkaz koně, který jezdci předkládají na závodech, silničních kontrolách. A majiteli koně nezůstane nic, čím by prokázal, že kůň je jeho,“ vysvětlil Toman.

Změny v průkazu koní zapisuje Ústřední evidence koní spadající pod ministerstvo zemědělství. „Zápis udělají na počkání a komukoliv. Pouze na základě hlášení o změně vlastnictví koně. Toto hlášení může podepsat kdokoliv. Dokonce nechtějí ani občanku, ani výpis z obchodního rejstříku,“ popsal praxi Toman. U změn vlastnictví koně není překvapivě vyžadován ani notářsky ověřený podpis. Potíž přitom je, že majitelem koně je často někdo jiný než osoba, která se o něho stará, má ho ustájeného.

Odpovědnost má vlastník

Vlastníci často bývají i na druhém konci republiky, než je kůň ustájený, přičemž navíc za všechny škody, k nimž v souvislosti s koněm dojde, nesou plnou a automatickou odpovědnost. Třeba pokud se kůň splaší, vletí na silnici a dojde k nehodě, vlastníci platí odškodnění. A do toho ještě nemají ani právní jistotu, že jim správce zkrátka svévolně koně neodvede a neprodá.

„Opravdu, kdo přijde s průkazem koně a chce napsat nového vlastníka, tak to provedou. Taková evidence je k ničemu,“ konstatoval Toman. Česká jezdecká federace se snažila, aby alespoň ke změně vlastníka musel být ověřený podpis prodávajícího. „Nepodařilo se s tvrzením, že by to majitele koní zatížilo,“ dodal Toman. Vleklých soudních pří kvůli tomu bylo podle něho už několik.

Šli na jatka

Kromě podfukářů využívajících slabou právní ochranu majitelů koní jejich vlastníci ještě musejí čelit často obyčejným, ale o to brutálnějším zlodějům koní. Například letos v únoru někdo odcizil koně z pastviny u obce Štětice a poté ho usmrtil. Podle policie možná pro maso.

V červenci zase bruntálští kriminalisté ve spolupráci s vrbenskými policisty obvinili trojici mužů z krádeže tažných koňů, které měli prodat v Polsku na jatkách.  Za koně v hodnotě 110 tisíc korun obdrželi 30 tisíc korun. Hrozí jim trest odnětí svobody až do výše pěti let, přičemž už loni byli souzeni za krádeže. Loni v Boršově nad Vltavou se zase zloděj zmocnil čtyřletého hřebce Quik Monto v hodnotě 80 tisíc korun.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám