Článek
Říkala, že její život jsou samé vrcholy a pády. Slavná gymnastka Věra Čáslavská, sedminásobná olympijská vítězka, ale v kritických chvílích prokázala mimořádnou osobní statečnost. Podepsala petici Dva tisíce slov, nejvýznamnější manifest z období Pražského jara v roce 1968, a nebála se dát najevo nesouhlas s následnou okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Právě její vyjádření odporu na olympijských hrách v Mexiku v roce 1968, kdy během hraní sovětské hymny na protest sklopila hlavu, se stalo symbolem odvahy, ale i koncem její sportovní kariéry.
Bojovnost a odpor podvolit se provázely Čáslavskou celý život. Sama si v roce 1966 dala slib, když ji na mistrovství světa předběhla ve dvou disciplínách sovětská rivalka, že se „nikdy nevzdá a bude vždycky bojovat až do konce, do posledních sil“.
„Pro mě je to hrdinka“
Ač pak následně z Mexika přivezla čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile a stala se tak nejúspěšnější českou a československou olympioničkou, její tichý protest nenechal komunistický režim bez pomsty. Sportovkyni prohlásil za nepřítele lidu a donutil ji s gymnastikou skončit. Lidé na ni měli zapomenout.
„V Mexiku skončila moje – v podstatě jednoduchá – sportovní cesta, pro mne osobně krásná a čímsi čistá. Jestliže pád z bradel v Tokiu byl mou malou osobní tragédií, pak vítězství v Mexiku nemohlo nic změnit na naší tragédii národní,“ prohlásila tehdy Čáslavská v reakci na invazi ze srpna 1968.
„Pro mě je to hrdinka nejen na gymnastických pódiích, ale především na pódiu světa, kdy se zachovala jako čestný člověk,“ řekla režisérka Olga Sommerová, která o ní natočila dokument Věra 68.
Královna světové gymnastiky
Už během zmiňované olympiády v Mexiku v roce 1968 byla Čáslavská vyhlášena druhou nejpopulárnější ženou planety. „Z hlediska světa se stala Věra královnou her a také byla vyhlášena ten rok nejlepší sportovkyní světa. To, co tam předvedla, byl výkon, na který se nezapomíná a který ji řadí po bok největších legend olympijské historie,“ připomněl sportovní novinář Vladimír Drbohlav.
Než ji komunisté utnuli její fenomenálně rozjetou sportovní dráhu, zažívala Čáslavská jeden sportovní úspěch za druhým. Už v šestnácti letech získala první světovou medaili, v osmnácti vybojovala první olympijskou medaili, ke nim pak postupně přidala ještě dalších deset. Se sedmi zlatými a čtyřmi stříbrnými je jednou z nejvýraznějších postav historie olympijských her.
Celkem vybojovala „Zlatá Věra“, jak se slavné československé sportovní gymnastce přezdívalo, na 140 medailí.
Do veřejného dění se vrátila v listopadu 1989. Podpořila Občanské fórum a v lednu 1990 se stala poradkyní prezidenta Václava Havla.
„Můj život jsou samé vrcholy a propady. Sinusoida to není pozvolná, ale má absolutní vrcholy. Nahoře to je Mt. Everest a dole je až Mariánský příkop,“ ohlédla se za svým životem Čáslavská, která si vysloužila řadu vyznamenání, včetně japonského Řádu vycházejícího slunce. Zemřela v srpnu 2016 v 74 letech.
