Článek
Cizinka žijící v ČR žádá o azyl od roku 2018, ale marně. Úřady neobměkčilo ani to, že v jejím domovském městě prý mělo být znásilněno a pak brutálně zavražděno mnoho žen. Její tvrzení úřady označily za nejasná a nevěrohodná, nepomohlo ani její tvrzení, že po ní v Ugandě pátrají neznámí muži. Ženě poradily, ať hledá pomoc u místní policie nebo si ve své domovině najde bydlení někde jinde.
Žena se pak obrátila na Ústavní soud s tím, že k ní mělo být přistupováno jako ke zvlášť zranitelné oběti, což úřady neučinily. A senát se soudcem zpravodajem Janem Svatoněm se jí zastal.
„Posouzení stěžovatelky jako zranitelné osoby bylo jednou z nezbytných otázek, jimiž se ministerstvo a soudy měly z moci úřední zabývat. Určení, zda se žadatelé nacházejí ve zranitelném postavení, může být klíčovým faktorem celého řízení, neboť povaha zranitelnosti má přímý dopad na obsah a formu jejich tvrzení, schopnost vylíčit azylový příběh a reagovat na otázky v rámci pohovoru,“ zdůraznil Svatoň.
ÚS: Na její trauma nikdo nereagoval
„Stěžovatelka vícekrát poukazovala na trauma, které jí působí vzpomínání na události spojené s jejím únosem a znásilňováním. Ministerstvo na tato sdělení stěžovatelky nereagovalo a její zranitelností se nijak nezabývalo. Pochybení nenapravily ani soudy,“ stojí ve verdiktu.
Cizinka podle Ústavního soudu také opakovaně dokládala špatnou situaci v Ugandě, zejména ohledně postavení žen, což české úřady nereflektovaly. Doporučení, aby se po návratu přestěhovala jinam, také podle verdiktu neobstojí.
„Při novém rozhodování správních orgánů tak bude nutné zohlednit zranitelnost stěžovatelky a důkladně posoudit důvodnost její opakované žádosti o mezinárodní ochranu ve vztahu k riziku pronásledování, vážné újmy a reálnosti účinného využití vnitřního přesídlení,“ zakončili soudci. Případ se tak vrací na samý začátek.
