Zbytečné měsíce v ústavech: Čekání dětí na pěstouny drhne u soudů

Podle současné praxe takové děti obvykle putují do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), což jsou například klokánky.

Pokud se rodinnou situaci nepodaří brzy vyřešit, jdou do přechodné pěstounské péče, o tom ale musí rozhodnout soud. A může se stát, že kvůli nepružnosti soudů se některé děti v ústavní péči zadrhnou na dlouhé měsíce místo toho, aby šly k pěstounům.

Právě v takových případech by měla pomoci novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kterou nedávno po dlouhých peripetiích schválili poslanci a nyní ji mají na stole senátoři.

„Měli jsme případ dítěte, které bylo takhle umístěno do ZDVOP a mělo jít do přechodné pěstounské péče. Soud ale s rozhodnutím otálel čtyři měsíce a dítě leželo v kojeneckém ústavu, přitom mohlo být dávno v rodině. Takových případů bylo jen za poslední dobu několik,“ řekla Právu předsedkyně Aliance náhradních rodin ČR Bohumila Krejčíková.

V novele existuje ustanovení, podle kterého by mohl o odebrání dítěte a jeho umístění do přechodné pěstounské péče okamžitě rozhodnout orgán sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD), a nikoliv soud. Ten by podle normy pak musel rozhodnutí o umístění potvrdit „v co nejkratší době“, zpravidla do 24 hodin.

Podle Krejčíkové se jedná o pojistku pro případ, že by se rychle – například v nočních hodinách – nenašel soudní úředník, který by vydal předběžné opatření k umístění dítěte do přechodné pěstounské péče.

Rodin, které jsou připravené dítě přijmout okamžitě, je v ČR zhruba šest stovek. „Dávat dítě nejdřív do klokánku a poté přechodným pěstounům, nechat ho vlastně kolovat mezi institucemi, není pro jeho vývoj dobré. Navíc se někdy stane, že když je dítě ‚uklizené‘ v ústavu, soudy se o něj přestanou zajímat,“ řekla Krejčíková.

Novela, kterou musí po schválení Senátem nyní podepsat prezident, zakazuje s účinností od roku 2025 umisťovat nejmenší děti do kojeneckých ústavů s výjimkou těžce zdravotně postižených a sourozeneckých skupin. Ustanovení, že OSPOD může rozhodnout o svěření dítěte i bez soudu, je ale pro mnohé kontroverzní.

Na senátory se obrátila sociální pracovnice a pedagožka Blanka Vildová, která se obává, že změna zákona otevírá dveře pro „český Barnevernet“ po vzoru norské sociální služby. Ta je proslulá tvrdým přístupem při odebírání dětí z rodin.

„Odebrat dítě v krizové situaci rodičům a odvézt ho na druhý konec republiky přechodným pěstounům, to je proti zájmům dítěte a je i v rozporu s Listinou základních práv a svobod,“ stojí v dopise Vildové.

Podle Krejčíkové jsou ale tyto obavy neopodstatněné. Připomněla, že odebírání dětí z rodin i přes nesouhlas rodičů se děje i dnes. „Soud by musel podle novely do 24 hodin rozhodnout, a pokud by shledal, že k odebrání nebyl důvod, dítě by se vrátilo do rodiny,“ řekla Právu.

Předsedkyně vládního výboru pro práva dětí Klára Laurenčíková Právu řekla, že naopak podle Úmluvy o právech dítěte má umístění dítěte v rodině, byť náhradní, přednost před ústavní výchovou. „Žádné pobytové ústavní zařízení nemůže plnohodnotně nahradit rodinné prostředí,“ řekla.

Přesuny dětí na druhý konec republiky podle ní rovněž nehrozí. „OSPOD má primárně hledat pěstouny v regionu, kde se dítě nachází a kde má trvalé bydliště. Pouze pokud není volná kapacita v daném regionu, osloví ke spolupráci například sousední kraj. To proto, aby se dal zachovat kontakt s původní rodinou a mohlo se pracovat na její stabilizaci a případném návratu do biologické rodiny,“ dodala.