Zažily jen lágry. Pomník v Liberci připomíná děti, co nepoznaly svět

Krutý osud 11 dětí, které spojuje to, že se narodily v táboře, zřízeném kvůli segregaci Romů a Sintů, zmapoval liberecký historik Ivan Rous. Díky jeho aktivitě teď v Liberci vyrostl žulový pomník věnovaný těmto dětem, co nepoznaly svět.

Pomník stojí v liberecké části Rochlice, v zatáčce frekventované Kunratické ulice. Tábor pro Romy a Sinty tady stával v letech 1941 až 1943. Město Liberec ho ale pod vlivem národně socialistické doktríny zřídilo už v roce 1938 a tábor a jeho osazenstvo pak vystřídalo několik míst.

„Město postupně budovalo několik táborů, až postavili tento, už definitivní, na Kunratické ulici. Předtím byli Romové a Sintové segregováni třeba v továrně naproti dnešnímu nádraží v Rochlici,“ upřesnil pro Novinky Rous.

Rodiny, které sem byly umístěny, nepocházely jen z Liberce, podle Rouse tu byli i Romové a Sintové s místem narození ve středních Čechách nebo na jiném místě severních Čech. Byly tu rodiny, které předtím kočovaly, ale také Romové, kteří v Liberci vlastnili byty v činžovních domech a pronajímali je.

Snaha o segregaci Romů a Sintů už v roce 1938 ukazuje podle Ivana Rouse na to, jak silně byl Liberec po Mnichovské dohodě a připojení k Německu pod vlivem nacistů. „Tehdy už muselo být hodně lidem jasné, že jde do tuhého,“ míní Rous.

O jedenácti dětech, které zažily jen lágry, se mu zatím podařilo získat jen základní informace. Ví se, že z Liberce byly transportovány do tří různých táborů - Osvětimi, Buchenwaldu a Ravensbrücku. Tady v průběhu let 1943 a 1944 všechny zahynuly. U některých zjistil Rous přesné datum úmrtí, u jiných se to nepodařilo. „Je to otázka dalšího bádání v budoucnosti, ale vůbec není jisté, že ještě něco vybádáme,“ řekl historik.

Podle něj některé další zjištěné okolnosti ukazují na to, že děti a dalších více než 130 lidí segregovaných v táboře měly hodně složité živobytí. „Víme třeba, že v době, kdy byl tábor u nádraží v Rochlici, tak ho navštívila komise složená z městských úředníků a ta zjistila, že budova, kde segregovaní přebývali, se samovolně drolí a odpadávají kusy zdiva,“ popsal Rous. „V táboře na Kunratické byl zase jeden Rom poslaný do trestního tábora na jiné místo a to za to, že rozmlátil dveře a použil je k zatopení v kamnech. Podmínky k životu tady tedy určitě nebyly o mnoho lepší, když místní museli rozflákat dveře, aby si vůbec mohli zatopit,“ naznačil Rous.

Liberecký historik vloni vydal knihu Zbrojní průmysl a tábory I., jde o vůbec první českou podrobnou publikaci, která popisuje fungování nacistického zbrojního průmyslu a nucených prací v Sudetech. Rous se svými spolupracovníky v knize zmapoval mimo jiné tábory nucených prací. Jen v případě Liberecka a Jablonecka nalezl doklady o existenci 330 táborů nacistické nucené práce, v nichž žili tisíce lidí mnoha národností.