Článek
„Česko čelí riziku, že ho kvůli přetrvávající diskriminaci romských dětí zažaluje Evropská komise a případně mu i uloží pokutu v desítkách milionů eur. A to opakovaně,“ varovala zmocněnkyně vlády pro romské záležitosti Edita Stejskalová a připomněla, že rozhodnutí Evropského soudu týkající se nerovného přístupu romských dětí ke vzdělávání je už z roku 2007.
Její obavy jsou oprávněné. V Česku stále funguje asi 130 základních škol, kde romské děti tvoří více než třetinu žáků, z toho v 16 školách je dokonce více než 90 % romských žáků. Romští žáci také výrazně častěji než ostatní děti končí ve speciálních školách. Data přitom nasvědčují, že ve většině případů nejde o děti s závažným mentálním či jiným postižením, kterým jsou takové školy určeny. Za poslední dekádu se navíc situace nezlepšila.
„Podle dostupných kvalifikovaných odhadů se sledované hodnoty v posledních letech výrazněji neměnily,“ přiznal mluvčí ministerstva školství Ondřej Macura. Tento „nepostup“ českého státu se znepokojením sledují i evropské orgány.
„Může být zapotřebí širší a ráznější postup, zahrnující jasný legislativní zákaz etnické segregace, který by zajistil, že se samosprávy budou smysluplně zapojovat do snah o desegregaci,“ vybídl v červnu Česko Výbor ministrů Rady Evropy.
Ministerstvo školství ale na přímou otázku k zákazu segregace mlží. Podle Macury aktuálně chystá nový plán, jak se s výtkami Evropského soudu z roku 2007 popasovat. Součástí strategie má být „legislativní posílení odpovědnosti zřizovatelů a posílení nástrojů ke snižování segregace ve vzdělávání“.
Stát řešení zanedbal
„Jedním z opatření by mělo být, že zřizovatelé budou zodpovědní za kvalitu vzdělávání v jejich školách. Ministerstvo totiž zřizovatelskou působnost nemá a nemá ani tvrdé nástroje na řešení segregace,“ uvedla Lenka Felcmanová z organizace SOFA, která se na tvorbě řešení podílí. „Bohužel v předchozích letech jsme to zanedbali,“ dodala.
Segregované školy jsou dvojího typu. První jsou běžné základní školy v blízkosti vyloučených lokalit, kde zpravidla romské děti žijí. Druhé jsou speciální školy, v nichž končí i romské děti bez postižení, ale s problémy sociálního rázu.
Pokud by se stát rozhodl počet těchto škol rychle snížit, nabízí se podle analýzy Národního pedagogického institutu možnost omezit nebo přímo zrušit hned dvě desítky konkrétních segregovaných speciálních škol. Z analýzy vyplývá, že fungují v lokalitách, kde okolní běžné základky mají dostatek kapacit na to, aby děti mohly přijmout. Ministerstvo ale podle Macury jejich rušení nechystá.
Evropská komise dosud žalobu na Česko nepodala, zatím se omezila na varování. To poslední obdržely české úřady v roce 2024.
Jako další krok zřejmě podle odborníků z Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování před evropskými soudy přijde vydání odůvodněného stanoviska. „Na to Česká republika zpravidla odpovídá ve lhůtě dvou měsíců. Teprve následně může Evropská komise rozhodnout o podání žaloby k Soudnímu dvoru EU,“ popsala postup mluvčí ministerstva spravedlnosti Markéta Poslušná.
Pokud by došlo skutečně na soud a Česko by ho prohrálo, bude muset doložit, jak situaci napraví. Jestliže ani poté nedokáže se segregací zatočit, přijdou na řadu sankce, a to i opakovaně.
