Vypálení Ploštiny nacisty připomíná obnovený památník za 151 milionů

Zvenku nenápadná, uvnitř moderní. Taková je teď hlavní budova areálu na Ploštině připomínajícího válečnou tragédii, která se tu odehrála 19. dubna 1945.

Po udání nacisté celou pasekářskou obec vypálili, obyvatele mučili a pak je nahnali do plamenů. Smrt v nich našlo 24 lidí, z hořících domů se dokázal zachránit jediný muž.

„Obnova celého areálu byla velmi nutná, protože muzeum, které zde stálo od konce 70. let, bylo v havarijním stavu a události z 19. dubna připomínalo už nedůstojnou formou,“ vysvětluje Radka Brtišová, vedoucí památníku Ploština, který spravuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

„Rekonstrukce byla velmi náročná, trvala tři roky a vyšplhala se na 151 milionů korun. Značná část byla z dotačních fondů Evropské unie, Zlínský kraj na ni přispěl 41 miliony,“ přibližuje.

Proměnou prošlo především místo, kam dnes většinou míří kroky příchozích jako první. Do moderního návštěvnického centra, jež vyrostlo na místě původního, rozpadajícího se amfiteátru.

Bílá oválná budova, které tu familiárně říkají „vajíčko“, je z velké části zapuštěna do země, a působí tak v prostoru nenápadným dojmem.

„Je to velmi atypická budova, která do této krajiny zapadla velmi dobře. Z vrchu vidíme zatravněnou zelenou plochu, takže nenarušuje ráz valašské krajiny,“ dodává Brtišová.

Tady je umístěná hlavní expozice etnografa a historika Ondřeje Machálka. V jednoduchém betonovém interiéru připomíná tragédii samotnou. Návštěvníkům také jmenovitě představuje všechny oběti masakru. Josef Zvonek, František Machů, Bedřich Rak, Anastázie Zichová… Dozvědět se o nich můžou víc z působivých světelných sloupů.

Výstava ukazuje nejen tváře nevinných pasekářů, ale i viníků – konfidentů gestapa a udavačů. V části nazvané „Ploština nebyla jediná“ zase připomíná podobné tragické události konce války v blízkém okolní – Prlově, Vařákových Pasekách nebo samot v kopcích nad Vizovicemi.

„Celá expozice je doplněná o různé interaktivní prvky, kde si můžeme vyslechnout autentické záznamy pamětníků, přeživších a svědků, kteří zažili masakr na Ploštině,“ doplňuje vedoucí památníku.

Jedinou místností v objektu, kam dopadá sluneční světlo, je „místnost ticha“. Návštěvník se tu má na chvíli zastavit, přemýšlet, být jen sám se sebou a svými myšlenkami. Žádné tabule ani exponáty ho tu rušit nebudou, místnost má jen prázdné zdi zachycující světelné paprsky ze stropních průzorů.

Od uvedení do běžného návštěvnického provozu na konci dubna se na expozici podle vedoucí památníku přišlo podívat už přes tři tisíce zájemců.

Součástí areálu je také nově vystavěný dům č. p. 23 nahrazující dřívější muzeum. Přibližuje dění a život na Ploštině po válce, snahu o návrat k normálnímu životu či pietní akce pořádané bývalým režimem.

V patře je i menší expozice o výsadkové skupině Silver A, jejíž členem byl Josef Valčík původem z nedaleké vesnice Smolina.

Prostory v tomto domě chtějí správci v budoucnu využívat k pořádaní edukačních programů pro školáky, občasných kulturních akcí či konferencí.

Renovací prošel i původní monument z roku 1975 od architekta Šebestiána Zeliny. Tyčí se na vršku nad původní osadou a svými hroty znázorňuje plameny šlehající k nebi.