Hlavní obsah

Věřitele děsí záměr vyhlásit dluhovou amnestii

Právo, Jindřich Ginter

Češi, firmy i jednotlivci, si už mezi sebou dluží tři sta miliard korun. Jedná se jen o jistiny, bez dalších celkově obtížně vyčíslitelných obřích právních nákladů a úroků. Už ani exekutoři nevymůžou tolik jako dříve. Mnohde není co brát. Odhaduje se, že na 90 procent exekučních řízení je vedeno proti osobám, které mají více než tři exekuce.

Foto: Gabriela Krejčová, Novinky

Ilustrační snímek

Článek

„Pokud stát chce dlužníkům ve jménu sociálního smíru odpouštět dluhy, pak musí nabídnout nějakou satisfakci také věřitelům,“ reagoval na zvažovanou dluhovou amnestii prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.

„Lze si jen stěží představit, že by stát dokázal tyto dluhy věřitelům kompenzovat, když celková vymáhaná jistina všech aktuálně běžících exekucí činí kolem 300 miliard korun. Určitým řešením by mohla být možnost okamžitého daňového odpisu a zvýhodnění v případě zastavení exekuce pro nemajetnost dlužníka,“ uvedl Staněk.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) totiž chce vícenásobným dlužníkům závazky plošně odpustit pomocí automatických bankrotů. Podmínkou pro oddlužení a tím i ochranou před dalšími exekucemi by dokonce nemuselo být ani to, že by dlužník musel během pěti let splatit alespoň 30 procent přihlášených pohledávek, jako je tomu nyní. Podle Pelikána si pak věřitelé lépe rozmyslí, komu půjčují či s kým uzavírají další smluvní vztahy.

Věřiteli jsou i jednotlivci

„Automatické odpouštění dluhů je podle mě velmi nebezpečné. Pro dlužníky by to byl v podstatě signál, že pokud budou dlužit z pohledu zákona dostatečně vysokou částku nebo budou mít dostatečně velký počet exekucí, budou osvobozeni od splácení. To je může motivovat k tomu, že nejen nebudou své dluhy splácet, ale vědomě budou vytvářet další,“ tvrdí Staněk.

Zdůraznil, že věřitelem nejsou pouze poskytovatelé půjček, kteří mají možnost si spolehlivost dlužníka předem prověřit, ale rovněž prodejci nebo poskytovatelé řady dalších služeb, pronajímatelé bytů, samoživitelé či stát.

„Zrušením minimální hranice pro oddlužení by věřitelé ztratili jistotu alespoň nějaké minimální výtěžnosti, která je ostatně již nyní mimořádně nespravedlivá,“ dodal Staněk.

Proces oddlužování se zautomatizoval

Nejen on, ale i mnozí právníci poukazují na to, že proces oddlužení se velmi zautomatizoval. To zároveň omezilo prostor pro přezkoumávání jednotlivých případů, zda dlužník ze sebe chudáka jen nedělá a ve skutečnosti příjmy a majetek neulil.

„V takových případech vždy doporučujeme informovat o vzniklé situaci insolvenčního správce, protože se jedná o hrubé porušení podmínek oddlužení,“ připomněl advokát Tomáš Chalupa spolupracující s portálem Poradnaveritele.cz.

Jenže insolvenční správci k nějaké práci navíc moc motivovaní nejsou. Za celou dobu oddlužení dostávají jisté peníze od dlužníka i od státu.

A když bankrot není schválen nebo je stornován, stejně inkasují peníze od státu, a to až padesát tisíc na případ. Ve vymáhací branži se hovoří o tom, že už si na dluzích mastí kapsy více než exekutoři.

Reklama

Výběr článků

Načítám