Článek
„Zde žil Miloš Lederer. Nar. 1922. Deportován 1942 do Terezína. Zavražděn 8. 11. 1942 v Mauthausenu.“ Strohý nápis, do kterého se vejde celý lidský život. V tomto případě navíc smutně krátký.
Mosazná dlažební kostka je zasazena před vstupní dveře jednoho z vinohradských činžáků. Kdyby byla vsazena jen o trochu výš, kolemjdoucí by o ni snadno zakopl. A přesně taková je i myšlenka takzvaných Stolpersteinů, v překladu kamenů, o které se má zakopnout.
Položení kamenů zmizelých. Vpravo na fotografii Miloš Lederer. Vlevo jeho mladší bratr Pavel.
„Je to kámen, o který je třeba zakopnout. Zastavit se u něj, podívat se a uvědomit si, co se stalo,” uvedl předseda pražské židovské obce František Bányai. „Občas je to smutné, protože často vidíte, že to bylo ještě dítě. Nebo na druhé straně člověk velice starý. Byli přinuceni odstěhovat se,” dodal.
Stolpersteiny jsou připomínkou těch rodin, které během nacistické okupace často zmizely ze svých domů ze dne na den a jejichž další osud se často nepovedlo dohledat.
Na Václavském náměstí se šlapalo po rozřezaných židovských náhrobcích. Jejich původ je nejistý
Takový je příběh i rodiny Ledererových. Mladý Miloš Lederer byl členem protinacistického odbojového hnutí, které bylo navázáno na profesora Josefa Fischera. Na jeho hrdinskou činnost bohužel doplatila celá rodina včetně o dva roky mladšího bratra Pavla.
Mosazná dlažební kostka připomíná tragický osud obětí holokaustu.
„V podstatě celá rodina byla deportována do Terezína. Miloš zemřel 8. listopadu 1942 v Mauthausenu. Mladší bratr Pavel, který byl také součástí odbojového hnutí, zemřel v Osvětimi. Tam zemřela i jejich maminka Irma. Jediný tatínek Viktor Lederer se vrátil z Osvětimi a za tři roky po návratu zemřel,“ popsala Eva Slezáková, jejíž babička byla sestřenicí sourozenců Ledererových. Položení kamenů se už nedožila, zemřela před třemi lety.
Rodina Ledererových původně žila na pražské Hanspaulce, do činžáku na Vinohradech byla přesunuta hned po zahájení nacistické okupace v roce 1939.
Lidé vracejí zatoulané židovské náhrobky
První kameny zmizelých vsadil už v 90. letech v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně sochař Günter Demnig. „Aby si někdo kámen mohl přečíst, musí se před obětí sklonit,“ shrnul svou myšlenku připomenout obyvatelům města osudy jejich spoluobčanů, kteří se stali obětí holokaustu a nacistického teroru.
Kameny zmizelých se vkládají do země. Aby si kámen mohl člověk přečíst, musí se sklonit.
V Česku byl první Stolpersteine položen v roce 2008 a od té doby začaly rychle přibývat v mnoha tuzemských městech. Po nynějším položení asi 28 nových kamenů jejich počet v hlavním městě naroste na čtyři stovky.