Hlavní obsah

V Neratově našly práci dvě stovky lidí s postižením. I díky obětavosti dvou sester

– Neratov
Novinky, Kristýna Léblová

Před čtvrt stoletím založil farář Josef Suchár v Neratově v Orlických horách Sdružení Neratov, které si dalo za cíl obnovit nejen zdejší kostel, ale i pomáhat potřebným. Pomohly mu rodiny dvou sester, které se přestěhovaly z Prahy a ke svým už tak početným rodinám postupně adoptovaly fyzicky nebo mentálně postižené děti.

První hendikepované děti adoptovaly sestry před pětadvaceti letyVideo: Novinky

 
Článek

Sdružení zakládalo dvacet lidí, ale pouze paní Jana Němcová a Marie Malíková s rodinami braly děti do pěstounské péče.

„Já jsem původem zdravotní sestra a kdysi, hned po škole, jsem pracovala v dětském domově. Tam jsem se seznámila s problémy dětí, které nemají rodinu, a tak už tenkrát jsem si říkala, že by bylo dobré nějakému takovému dítěti pomoci. Bydleli jsme v malinkém bytě v Praze, takže tam to nepřicházelo v úvahu. Pak jsme se přestěhovali a mohli jsme to realizovat,“ vzpomíná na začátky Jana Němcová, která měla svých pět svých dětí. Do pěstounské péče jich přibrala dalších šest.

Foto: Novinky

V Neratově dnes pracuje téměř dvě stě fyzicky, mentálně nebo psychicky postižených lidí.

Rozštěp obličeje nebo Downův syndrom

První chlapec, kterého rodina přijala, se narodil s rozštěpem obličeje a byl i silně mentálně zaostalý. Pak si rodina přibrala ještě dva chlapce s Downovým syndromem, kteří jsou v Neratově dodnes, i když jsou už dospělí. Později přišli tři sourozenci. „Byly to poloromské děti, a když je taková skupina, málokdo si vezme hned tři děti naráz, takže to byly další naše děti,“ usmívá se paní Němcová, a na dotaz, jak to snášely její vlastní děti, jen mávne rukou. Prý mezi ně krásně zapadly.

Románek

Když se byl v rodině podívat štáb Novinek, byl doma pětadvacetiletý Roman. Nemohl do školy, protože byl nastydlý. „Romana jsme si vzali z ústavu sociální péče, když mu bylo osm a půl roku. Je to chlapec, který měl velkou těžkou srdeční vadu, prodělali jsme s ním spoustu operací a stálo nás to hodně nervů, protože to bylo opravdu dramatické. V současné době se mu daří docela dobře,“ konstatuje paní Němcová s tím, že Roman z jejího domu už zřejmě nikdy neodejde, ale dožije v něm.

Foto: Novinky

Romanovi je 25 let a chodí posledním rokem do školy.

Chráněná dílna

Sdružení Neratov dnes zaměstnává téměř dvě stovky lidí se zdravotním postižením. Ať už fyzickým, mentálním, či psychickým. Pro každého se najde práce nebo chráněné bydlení. „Mohou pracovat v kuchyni, v prádelně, v obchodě, v hospodě, v zahradnictví, v keramické dílně, v krejčovské dílně...“ vyjmenovává sestra Jany Němcové Marie Malíková, která si dnes užívá občasných návštěv dětí s vnoučaty, ale v Neratově má na starost chráněnou dílnu a zahradnictví.

Přestože jsou obyvatelé Neratova schopni svými výrobky slušně vydělávat, bez podpory veřejných zdrojů a partnerů by tenhle chod nebyl dlouho udržitelný.

Například Nadace České spořitelny pomohla zakoupit devítimístné auto a vyřešit problém s dopravou dětí do školy. Vůz umožňuje Neratovským vyrazit i na výlety, k lékaři a slouží i k přepravě výrobků chráněných dílen.

Foto: Novinky

Práce se tu najde pro každého, od keramiky po zahradnictví.

Hrdost

Lidé s postižením jsou ale na své výrobky nesmírně hrdí. Jsou si vědomi toho, že za odvedenou práci dostávají peníze, které jsou potřebné k životu. „Jsou na to hrdí, když si někdo jejich výrobky kupuje, a třeba i v zahradnictví, když něco vypěstujeme, sami přesvědčují ty zákazníky nebo jim vysvětlují, jak to vyráběli, jak jsme to pěstovali, co vše jsme pro to museli udělat, aby to vyrostlo a bylo to pěkné, aby se to mohlo nabízet lidem,“ vypráví Marie Malíková.

Reklama

Výběr článků

Načítám