Hlavní obsah

V Hrádku vyrazila na koledu i děvčata, místo pomlázky nesla gojiček

3:14
3:14

Poslechněte si tento článek

Hrádek

Zatímco většina děvčat z Hrádku na Jablunkovsku prchala během pondělního dopoledne před koledníky s pomlázkou, nebo se je snažila alespoň polít vodou, čtveřice kamarádek Elizabeth, Klára, Eliza a Tereza obavy neměla. Staly se letos gojičkorkami, které jsou před šmiergustem, jak se v kraji pomlázce říká, chráněné.

V Hrádku na Jablunkovsku koledují také dívky – gojičkorki. Video: Pavel Karban, Novinky

Článek

„Ani na nás si kluci netroufli, měly jsme aspoň klid,“ směje se Marcela Matuszna, maminka Kláry. „Bývalo to super. Chodily jsme úplně stejně jako dneska holky, zpívaly stejnou písničku. Je to tradice,“ vzpomíná.

Podle Radky Karzelové, mámy další z letošních gojičkorek Elizabeth, pochází tzv. chození po gojičku o Velikonočním pondělí pravděpodobně až z pohanských dob. „Gojiček je bříza nebo líska, bříza proto, že to je první pučící strom na jaře a znamená zrození, hojnost, začátek jara, líska je zase symbolem početí,“ vysvětluje.

Čtveřice školaček z Hrádku si vybrala břízu, kterou si nazdobila barevnými stužkami a vajíčky. „Červená znamená láska, zelená zdraví, žlutá slunce a modrá je požehnání,“ popisuje Karzelová s tím, že s gojičkem chodí holky dům od domu. Těm, co jim otevřou, prostřednictvím písně popřejí zdraví a štěstí.

Lucie Kaminská, etnografka Muzea Těšínska, uvádí, že gojiczek nebo také mojiczek je kolední obchůzkou děvčat, po níž chodí vždy o Velikonočním pondělí. „Dívky buď dvě, nebo i ve větší skupině, obcházely s gojičkem celou vesnici,“ nastiňuje a dodává, že kolední píseň bývala velmi dlouhá, některá měla až 20 slok.

„Začínala vždy pozdravem hospodáři a hospodyni a po každé sloce se opakoval refrén: Gojiček želuny, pěkně přistrojuny….“

Zvyk se v minulosti podle Kaminské udržoval hlavně ve střední části Těšínska, po obou stranách hraniční řeky Olše. Dnes vyráží gojičkorki kromě Hrádku také v Bludovicích u Havířova, Oldřichovicích nebo Bystřici.

„Chození po gojičku se časově potkávalo s chlapci, co chodili po šmiergustu, ale gojičkorki se nesměly polévat, aby mohly dokončit svou obchůzku,“ upozorňuje etnografka.

Holky z Hrádku si toho byly i dnes náležitě vědomy. „Na nás nemůžete,“ varovaly před jedním z domů skupinku kluků. Ti si toho však byli vědomi, protože dívky raději s velkou oklikou obešli.

„Když nás vyšvihají nebo polijí, dostanou pokutu,“ prozrazuje Elizabeth, zatímco další z gojičkorek připojuje, že na krojované se nesahá. Dívky souhlasí, že chodit s gojičkem je tak pro ně výhodné. „Teď jste odhalil ten důvod, proč chodí,“ zareagovala Matuszna zvesela.

Na obchůzku mají dívky jen dopoledne, kolik domů za zhruba čtyři hodiny stihnou obejít, nevědí. Drží se ale seznamu, který si samy vytvořily. Kromě známých a rodiny na něm byl například i starosta nebo uklízečka ze školy.

Výběr článků

Načítám