Článek
V posuzovaném případě se jedná o čtyřiadvacet věcí, zbraně a výpočetní techniku. Některé ze zbraní byly upraveny a byly nabízeny na internetu, výpočetní technika sloužila k akcím na pokoutných internetových tržištích.
Data obsahují například stovky naskenovaných řidičských průkazů, šeků, průkazů totožnosti, pasů a kreditních karet, přičemž podle justice není pochyb, že jde o dokumenty odcizené.
Podle pražského městského soudu, který pozůstalost odmítl vydat, jde o věci primárně sloužící k páchání trestné činnosti. Stejně to viděl i Vrchní soud v Praze, otec se proto obrátil na Ústavní soud.
Senát se soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou pak dal otci za pravdu v tom, že soudy porušily otcovo právo na spravedlivý proces u zbraní i techniky.
„Soudy za situace, kdy je věc zabírána osobě odlišné od pachatele, nemohou postupovat paušálně a zabrat veškeré věci pouze se souhrnným odkazem na to, že by mohly případně sloužit ke spáchání zločinu. Toto nebezpečí nelze dovozovat jen z hypotetické možnosti takového použití,“ vysvětlila Zemanová.
„Soud nesmí bez rozumných podkladů vyplývajících ze zjištěného skutkového stavu předpokládat, že jednotlivec, kterému věc náleží, s ní bude nakládat nečestně nebo nezákonně,“ uvedli soudci s tím, že například u zabavené výpočetní techniky lze nebezpečná data odstranit a zbytek vydat.
„Z rozhodnutí soudu o zabrání věci musí být mimo jiné vždy zřejmé, z jakého důvodu nebylo možné ze strany orgánů činných v trestním řízení postupovat šetrnějším způsobem,“ dodal.
Případ se tak vrací na začátek a soudy budou muset znovu rozhodnout a popsat, jaké nebezpečí by při vydání věcí hrozilo a zda není možné věci upravit tak, aby již nebezpečné nebyly.
Pokud by úprava požadovaných věcí byla příliš drahá, musel by náklady v případě přetrvávajícího zájmu zaplatit sám otec.
Ústavní soud nevyhověl pozůstalým po ženě, kterou lékaři neresuscitovali
