Článek
Muž sužovaný těžkou poruchou hybnosti po nehodě, při které si poranil páteř, trpí chronickou posttraumatickou stresovou poruchou a těžkou sociální fobií a depresemi se sebevražednými sklony.
Po České republice, konkrétně ministerstvu zdravotnictví, žádal o možnost asistované sebevraždy, tedy eutanazie. Konkrétně se civilní žalobou domáhal, aby mu stát zajistil mechanismus k tomu, aby mohl učinit svobodné rozhodnutí o ukončení vlastního života, a to formou podání smrtícího prostředku z rukou lékaře.
Taková možnost v Česku totiž není legální a a provedení eutanazie či napomáhání k sebevraždě je trestné.
Nečelí trýznivému umírání
Když muž u soudů neuspěl, obrátil se na Ústavní soud. Senát se soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou ale nepřesvědčil.
„Není v situaci, v níž by již neměl volbu mezi tím, zda zemřít či žít, a mohl by svou osobní autonomii uplatnit pouze skrze rozhodnutí, jaký způsob odchodu ze života považuje za důstojný,“ konstatovali soudci.
„Stěžovatel netrpí vyhlídkou extrémně trýznivého umírání, které by mělo být důsledkem jeho současných zdravotních obtíží a které je zpravidla spojeno se zdravotní situací osob žádajících eutanazii. Jeho lidská důstojnost ve smyslu požadavku důstojného umírání není v důsledku jeho současného zdravotního stavu dotčena,“ stojí ve středečním rozhodnutí soudu.
Dobrý život, ale jaká smrt?
Ústavní soud však také jedním dechem dodal, že zákonodárci by se měli problematikou zabývat. „Stejně jako má každý člověk odlišnou představu o ,dobrém´ životě, tak se mezi lidmi liší představy o jeho důstojném zakončení,“ připomněli soudci.
„Způsob odchodu ze života – jeho důstojnost, absence utrpení, zachování svého vlastního obrazu takového, jaký by si člověk přál – přitom může pro mnohé znamenat důležitý aspekt, podle kterého hodnotí charakter celého svého života. Právě v těchto základních otázkách se projevuje osobní autonomie člověka a zákonodárce by měl mít toto hledisko na paměti,“ zakončila soudkyně Dolanská Bányaiová.
