Článek
Ve sporu šlo o plánované větrné elektrárny poblíž Větrova nedaleko Petrovic na Ústecku. Firma zpočátku dosáhla změny územního plánu, získala kladné stanovisko ohledně vlivů na životní prostředí i stavební povolení. Projekt ale zastavila Česká inspekce životního prostředí kvůli tokaništi ohroženého tetřívka obecného.
Společnost neuspěla ani u ministerstva životního prostředí a soudů. Proto podala žalobu, v níž se domáhala odškodného za nucené omezení vlastnického práva a „ztrátu šance“ na podnikatelský úspěch. Po dlouhých tahanicích nakonec uspěla tzv. mezitímním rozsudkem, který uznal opodstatněnost nároku bez přesné finanční satisfakce. Stát se proti tomu bránil u Ústavního soudu a uspěl.
Podle soudce zpravodaje Pavla Šámala byla totiž firma už od koupě pozemků srozuměna s tím, že k výstavbě větrníků potřebuje výjimku. Na tu ale neměla právní nárok, a tak musela podle verdiktu vědět, že z plánu na stavbu může kvůli tomu sejít.
ÚS: Přípustné omezení vlastnického práva
„Firma tak nemohla mít legitimní očekávání, že bude moci na pozemcích, nacházejících se v chráněné oblasti, výstavbu a provoz dvou větrných elektráren uskutečnit. Nic na tom nemohlo změnit ani vydané stavební povolení, protože chybějící výjimka je nepřekročitelnou překážkou zahájení stavby,“ uvedl Šámal.
Ústavní soud připomněl, že mohou nastat situace, kdy dojde k omezení vlastnického práva, ale není nezbytné za to vlastníkovi dávat nějaké kompenzace. A neudělení výjimky ke stavbě je přesně takovou situací. Firma má i nadále své pozemky, může je užívat a nakládat s nimi, jen na nich nemůže postavit elektrárny. Omezení je podle Šámala přípustné kvůli ochraně veřejného zájmu.
„Vlastnické právo obchodní společnosti k jejím pozemkům tedy nebylo podstatně omezeno či jeho výkon vyloučen, pouze bylo veřejnou mocí korigováno oprávnění provádět zde stavební činnost,“ zakončil Šámal.
