Článek
Většina členských zemí včetně Česka souhlasila s tím, aby trestní orgány v jedné zemi mohly snadno a rychle zjistit, zda dotyčný z jiného státu EU má doma záznam o minulém potrestání, a co v něm je. Zabránilo by se tím například opakování "případu Fourniret", kdy belgická policie nejen netušila, že podezřelý z pedofilie má bohatou kriminální minulost v sousední Francii, ale ani to nemohla snadno zjistit.
Lucemburský ministr Luc Frieden shrnul většinovou představu jako "jednoduchou síť propojující trestní rejstříky, umožňující rychlou výměnu informací e-mailem". Hodně si slibuje od pokusného projektu, který spustily Německo, Francie, Belgie a Španělsko.
Ministři souhlasili s tím, aby orgány jedné země okamžitě informovaly druhou zemi o odsouzení jejího občana a tato skutečnost byla ihned zapsána do jeho trestního rejstříku; každý stát tak má odpovídat za vedení rejstříků svých občanů. Na úrovni EU by vznikla pouze databáze zachycující tresty uložené občanům třetích zemí (Rusům, Američanům apod.) kdekoli v Unii, kterou by využívaly národní orgány činné v trestním řízení.
Podle náměstka českého ministra spravedlnosti Romana Poláška ale ještě zbývá dořešit řadu technických problémů. Některé členské státy například nemají centrální evidenci trestaných osob; organizace těchto pracovišť se také podstatně liší, podotkl Polášek. Bude proto zapotřebí informace standardizovat, aby se daly vyměňovat, a také definovat, ve kterých případech může stát žádost odmítnout.
