Článek
Neplatič byl o dluh urgován v loňské tzv. pilotní části akce, v době, kdy si televize spolu s firmou BSP, které všechny dluhy neplatičů prodala, na vzorku kolem tisícovky poplatníků ověřovala účinnost plánované neplatičské kampaně.
Ve zdůvodnění rozsudku se uvádí, že soud má za to, že smlouva mezi ČT a BSP je "absolutně neplatná", a vyjmenovává celkem deset důvodů. Nejdůležitější je podle soudu skutečnost, že laicky řečeno, Česká televize nezkusila nejprve neplatiče upozornit na dluh sama a posléze ho sama nejprve vymáhat, a místo toho pohledávku rovnou postoupila k vymáhání BSP.
Soud upozornil i na to, že provize, kterou měla v pilotní části projektu dostat vymahačská firma z vydobytých pohledávek, je nezákonná, neboť televizní poplatky mají sloužit jen k financování veřejnoprávní služby a nikoliv jiného subjektu.
Z rozsudku rovněž vyplývá, že ČT postoupila podle smlouvy uzavřené loňského 16. července nejprve 948 pohledávek společnosti BSP se sídlem v Bratislavě jen za deset procent. V definitivní fázi projektu už byly postoupeny za plných sto procent.
Soud také upozornil na skutečnost, že hodnocení činnosti, tedy v tomto případě nečinnosti ČT, která dlouhá léta nevyužívala svého zákonného práva a neurgovala neplatiče, byl ze zákona zřízen zvláštní orgán, Rada ČT, v její pravomoci je dlouhodobou činnost ČT v oblasti televizních poplatků zhodnotit a vyvodit z toho příslušné závěry.