Článek
Ve sporu šlo o situaci kolem letošního dubnového Pochodu pro život v Praze, jehož deklarovaným cílem bylo podpořit ženy, které neplánovaně čekají dítě, a jejich rodiny.
Spolek podal na přelomu roku k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, v níž zpochybňoval postup pražského magistrátu v reakci na to, že jiný svolavatel oznámil shromáždění v čase a trase dříve ohlášeného pochodu.
Městský soud dospěl k závěru, že hnutí mělo podat jiný typ žaloby. To se bránilo stížností k NSS, který ale určil šibeniční lhůtu na zaplacení poplatku s tím, že je potřeba rozhodovat rychle. Takový přístup ale odmítl senát Ústavního soudu se soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou.
Rychlost je dobrá, ale…
„Stanoví-li soud extrémně krátkou lhůtu, v níž účastník nemá reálnou možnost uloženou procesní povinnost splnit, a tím mu znemožní efektivní využití opravného prostředku, dopouští se odepření spravedlnosti,“ uvedl Ústavní soud v rozhodnutí.
Podle verdiktu měl NSS na rozhodnutí několik týdnů, takže nebyl důvod k takovému spěchu. „Okolnost, že orgán veřejné moci má rozhodovat o některých věcech rychle, nemůže vést k tomu, že budou práva účastníků řízení obětována na úkor rychlosti řízení,“ dodali soudci.
Pochod pro život provázely protesty, pokusy o zablokování trasy a opakované slovní střety.