Hlavní obsah

Rozumět sousedům

Novinky, Martin Hekrdla

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pozorovatelé se vesměs shodují, že výsledky víkendových německých voleb do dvou regionálních parlamentů v Sasku a Braniborsku zrovna nejsvětlejší kapitolu dějin sjednoceného Německa nenapsaly. Ztráty obou politicky vycentrovaných, leč tradičně k sobě opozičních sociálních (SPD) i křesťanských (CDU) demokratů a zároveň spektakulární vzestup levé (PDS) i pravé (NPD, DVU) krajnosti - to je zásadní událost.

Foto: Zlínský kraj

Stanoviště ZZS v Suché Lozi.

Článek

Měla by nás zajímat, jestliže i u nás brzy proběhnou regionální volby. A jestliže se už asi vžila základní představa o nyní vládnoucí ČSSD a nejsilnější opoziční formaci ODS, že jde o hlavní demokratické protipóly předurčené k alternování moci. V Německu panuje jistota, že Schröderova SPD byla znovu - v "Landech" už počtvrté - sankcionována voliči za reformy sociálního státu. Duch reformního úsilí Grossovy vlády je shodný, i když jeho litera a praxe je méně přísná; Němci však padají z vyšší laťky, než je ta naše česká.

Jistě, Česko není Německo. Zejména u nás naštěstí nejsou po ruce tak zjevně nacionalistické, xenofobní, antisemitské a takřka otevřeně neonacistické subjekty, jakými se jeví být Národnědemokratická strana (NPD) či Německá lidová unie (DVU). Ty mají navíc dlouhou tradici a dokázaly si dokonce rozdělit pole působnosti v kampani (jedna masírovala lidi spíše v Sasku, druhá v Braniborsku). A zaznamenaly mimořádný úspěch: NPD přesvědčila více než devět procent Sasů a poprvé od šedesátých let se tak dostala do jednoho ze zemských sněmů. DVU pak uchvátila více než šest procent Braniborů.

"Je to nejšťastnější den pro všechny Němce, kteří chtějí zůstat Němci," prohlásil nad výsledky voleb vůdce NPD Holger Apfel, který hodlá "zbourat" berlínský památník holocaustu. To věru není "česká soda". Takovou extremistickou drzost u nás neznáme. Jakkoliv jsou mnozí naši intelektuálové přesvědčeni, že ve světě nad Čechy nic nacionalističtějšího a xenofobnějšího neexistuje...

Jistá odlišnost je v postupu pravicové opozice CDU proti reformě (nazvané Hartz 4) Schröderovy rudozelené koalice. Česká ODS sice také volá po "skutečné" reformě, ale aspoň slovy si neváhá hrát na advokáta chudých a častěji protestuje proti "vyprazdňování kapes", ba "zbídačování" obyvatelstva vládou. Německá křesťanská demokratka Merkelová má pro způsob zeštíhlování sociálního státu socialistou Schröderem daleko větší pochopení a obě "protikladné" politické síly umí v tomto směru své kroky koordinovat. Také na to doplatily a ztrátu voličů zaznamenaly obě.

Jiná asymetrie: Československo se rozpadlo, zatímco Německo sjednotilo. A právě z tohoto sjednocení povstal problém "východňárů" (Ossis), obyvatel bývalé NDR, z nichž Sasové i Braniboři představují více než třetinu. I je převálcoval západní privátní kapitál. A ani pomocné stamiliardy z veřejných zdrojů nemohly zabránit, že zejména Ossis pociťují nezaměstnanost, snižování dávek a celé to "odtučňování" sociálního státu nejtíživěji. Ale netřeba toto specifikum přehánět. Deník Die Welt po volební pohromě právem napsal, že "symptomy krize jsou na východě pouze víc vidět, neliší se však zásadně od těch západních". A dost možná, že ani od těch českých...

Odlišné jsou ovšem reakce. V západním Německu se lidé (Wessis) či - lépe vyjádřeno - levicoví voliči spíše nadchli pro hnutí Volební alternativa a pro myšlenku nové levicové strany, jejíž vznik podpořil bývalý předseda SPD Oskar Lafontaine. Naproti tomu Ossis na východě - odhlédneme-li od trpkých hlasů pro neonacisty - citelně podpořili Stranu demokratického socialismu (PDS) označovanou za spolek "nostalgiků" starého režimu: dostala 24 (Sasko) a 28 procent hlasů (Braniborsko), přestože lídr její saské kandidátky Peter Porsch byl vláčen tiskem coby prý bývalý informátor tajné policie NDR (Stasi).

PDS je ovšem partaj dynamičtější a realističtější než třeba KSČM. Podařil se jí husarský kousek: proti Schröderovým reformám zopakovala protesty v mnoha detailech shodné s těmi, které před patnácti lety vedly k pádu Honeckerova režimu. Stala se například hlavním organizátorem pochodů, které se již dva měsíce každé pondělí v saské metropoli Drážďanech řadí - tak jako kdysi - u kostela sv. Mikuláše. A dav pak skanduje totéž, co kdysi metal do tváří Honeckerovým policajtům: Wir sind das Volk! (My jsme lid!).

Obyčejná finta? Snad. Ale také pravda vězí v "mobilizačním" prohlášení protestů: "Kdysi jsem bojovali za lidská práva, za svobodu pohybu a shromažďování. Dnes chceme práva sociální, neboť bez nich je svoboda nemožná". Rozumíme u nás této myšlence?

PRÁVO 21. září 2004

Reklama

Výběr článků

Načítám