Článek
Bohužel po přímé žádosti o upřesnění předseda viditelně znejistěl a skončil u konstatování: "Byli jsme dobří kdysi ve strojírenství."
Pravda pravdoucí, až na to, že počátky slávy českého strojírenství nepočaly žádným programem či péčí tehdejší vídeňské vlády, ale jen zásluhou schopných jednotlivců. Tak kupříkladu značka ČKD vznikla zejména díky tomu, že se jistý Emil Kolben vyučil v řízení podniku a v tehdejších moderních technologiích u jakéhosi Tomáše Edisona a navrch tam potkal nějakého Nikolu Teslu a jeho vynález bezkomutátorového elektromotoru.
Naproti tomu v dobách, kdy se hospodářství řídilo tuhým plánem a stále se vymýšlely nějaké ty nadnárodní programy, to strojírenství upadalo. Dokonce řízeně upadalo, když se perfektní zavedené výroby tu omezovaly (motocykly), tu předávaly jiným státům RVHP (šicí stroje), tu jen obíraly o zisky v rámci přerozdělování (tryskové stavy).
Tentýž Miroslav Grebeníček však také vyslovil návrh, původně pocházející z pravicové dílny ODS: daňové prázdniny pro zdejší podnikatele v regionech s vysokou nezaměstnaností. Ministr argumentoval snahou vlády o poskytování výhod zahraničním investorům, ale tím byl trochu vedle. I jeho myšlení je zřejmě poněkud ve vleku představ o rozhodujících podnicích, jimž vláda vyšlapává cestičku, a tím vlastně přímo řídí hospodářství.
Nejsem si jist, zda by to měly být zrovna daňové prázdniny, jsou i jiné způsoby vytváření podmínek pro to, aby podnikavým lidem stálo za to zakládat firmy a vést je k prosperitě. Jde však především právě o ten základní přístup: vytvářet obecné podmínky pro to, aby hospodářství rostlo z iniciativy samotných podnikatelů, je těžší než přímé ovlivňování podniků, ale je to cesta, která někam vede, občas i k těm hospodářským zázrakům.
Zato představa, že národní hospodářství má kdesi knoflíky, jimiž se dá přímo ovládat, se vždy vymstila, ať už se předseda vlády jmenoval Lubomír Štrougal nebo Václav Klaus. Toho druhého a pumpování peněz do polomrtvých polostátních podniků, jímž jeho vláda oddálila nezaměstnanost, ale zato zařídila balíčky a stagnaci, máme ostatně v paměti - a následky cítíme podnes. Teď ovšem jde o to, aby je dnešní vláda nechtěla odstraňovat podobným způsobem, jakým vznikly - a z toho mám trochu strach.
PRÁVO 8. září