Článek
Prezidentská kancelář ve čtvrtek oznámila, že důvodem, proč hodlá Pavel navštívit jednání vlády, „je záměr projednat koordinaci účasti ústavních činitelů na vrcholných setkáních mezinárodních organizací“. Prezident, který dle Ústavy „zastupuje zemi navenek“, si tak zjevně hodlá ujasnit složení delegace na červencovém summitu NATO v Ankaře. Představitelé kabinetu s jeho účastí nepočítají a premiér v pátek potvrdil, že o českém zastoupení na summitu bude vláda rozhodovat až 22. června. Jde přitom již o několikátý termín.
Vztahy Pavla a šéfa ANO Babiše, který byl jeho soupeřem v prezidentské volbě, byly dlouho chladné, leč relativně korektní. Po Babišově přesunu do Strakovy akademie, kam přizval i nominanty SPD a zástupce Motoristů sobě, citelně ochladly, na čemž má nemalý podíl vicepremiér a ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě), jemuž Pavel zhatil plán instalovat do ministerského křesla „čestného prezidenta partaje“ Filipa Turka.
Po výhrůžkách extrémní kohabitací a okázalým listováním předlistopadovým Rudým právem během prezidentova projevu přenesl Macinka s Babišovým posvěcením boj s Hradem na další úroveň, kterou jsou zvyklosti a nepsaná pravidla vycházející z předpokladu společných zájmů představitelů státu.
Macinka četl Rudé právo při Pavlovu projevuVideo: psp.cz
Pavel se zkušeností s vedením Vojenského výboru NATO vládu kritizuje za osekávání výdajů na obranu, podporuje bránící se Ukrajinu v konfliktu s Ruskem a varuje, že východní velmoc rozumí pouze řeči síly. To je v rozporu s proklamacemi představitelů vládních stran, kteří nejčastěji vzývají mír a přesvědčují sebe i veřejnost, že neplnění závazků spojenci s ohledem na priority kabinetu i stav státního rozpočtu pochopí.
Co (z)může prezident na jednání vlády
Napjaté vztahy mezi Hradem a vládou nejlépe dokumentovala květnová schůzka na Hradě, na niž Babiš dorazil se zpožděním a na výtku reagoval slovy, že „to nějak nevyšlo“. Ačkoliv je role prezidenta v Ústavě v některých oblastech popsána s možností různých interpretací, právo účastnit se schůzí vlády je v ní v článku 64 uvedeno explicitně.
Na rozdíl od dob první republiky prezident schůzím vlády, kterých se rozhodne zúčastnit, nepředsedá. Má nicméně právo „vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.
V praxi to znamená, že prezident může požádat o slovo, vyjádřit k projednávaným bodům své stanovisko, případně vznášet dotazy a apelovat na ministry. Další průběh závisí na vedení schůze ze strany premiéra, případně jím pověřeného ministra. Prezident při jednání kabinetu další formální ani faktické pravomoci nemá.
Zeman chodil na vládu pravidelně
Jednání vlády se v minulosti opakovaně účastnil prezident Miloš Zeman. Dělo se tak mimo jiné v souvislosti s projednáváním návrhů státního rozpočtu. V roce 2019 tak například kritizoval navrhovaný schodek 40 miliard korun, který nakonec i kvůli epidemii covidu vyšplhal na 367 miliard korun.
Prezident Miloš Zeman s premiérem Petrem Nečasem v roce 2013.
U příležitosti konce svého mandátu zavítal v roce 2013 na jednání kabinetu i Václav Klaus. Kabinetu premiéra Petra Nečase (ODS), který pár měsíců na to podal v souvislosti se zásahem na Úřadu vlády demisi, tehdy popřál vše dobré. Klaus však na rozdíl od Zemana, který si přítomnost na zasedání Nečasova kabinetu rovněž nenechal ujít, nebýval pravidelným účastníkem schůzí vlády. Sporadicky navštěvoval jednání vlád během svých mandátů i prezident Václav Havel.
