Článek
My vám nevěříme, ostře se vmísil do poslancových úvah Bilík, protože jste součástí české politiky.
Zavržení politické reality v ČR tak tentokrát nepřišlo od sociálně slabých občanů s nižším vzděláním, ale z akademických kruhů. Zároveň ale nezaznělo, jak se má politika modifikovat, kdo má rozhodovat a koho vlastně mají občané volit, aby se tento odmítavý postoj mohl změnit.
Je něco zvláštního v naší vládní politice? K odpovědi je třeba podívat se za humna, jaký styl vyznávají jinde. Například největší strategický spojenec, USA, pod Bushovou administrativou nepřekypuje útlocitností. Vlastenectví je na prvním místě žebříčku hodnot a pokud se ve jménu Ameriky a její role ve světě dejme tomu omylem zabije devět afghánských dětí, vyjádří se politování a jede se dál.
V EU, kam spějeme, probíhá nelítostný boj o podobu pravidel Unie. Velké státy se spojují a zaujímají nekompromisní pozici, že se věci v evropské ústavě mají uspořádat tak, aby to více vyhovovalo jim. Proti se stejně zarputile staví spolu se Španělskem i náš severní soused, Polsko, a toto téma je jedním z dominujících ve veřejném prostoru. Premiér Leszek Miller se zlomenými obratli je připraven v Bruselu koncem týdne bojovat i na invalidním vozíku. Rozdíl vůči českému postoji, který vládní vyjednávači nijak nezdůrazňují, a tudíž se veřejně neprobírá, je ohromný.
Na východě se předevčírem stala věc, která rovněž odpovídá růstu silových prvků v politice. Do ruské Dumy neprošel ani jeden zástupce prozápadně orientovaných stran a s prezidentem Putinem bude komunikovat garnitura čtyř partají, které mohou soutěžit v odporu k demokracii. Drtivého vítěze, Jednotné Rusko, nazvala moskevská socioložka Olga Kryštanovskaja stranou uniforem a poznamenala: "Pro činovníky s generálskými a plukovnickými nárameníky pluralismus rovná se absence pořádku. Viděno jejich očima, jde o bordel, který je třeba vymýtit."
Názory komunistů, kteří jsou na druhé příčce, jsou známy. Čtvrtý účastník nové Dumy, blok Vlast, uvádí ve volebním programu, že je třeba sjednotit národ na základě vlastenectví po rázném překonání různosti v politických, ekonomických a ideologických názorech. Jako třetí v pořadí je v Dumě zastoupen Vladimír Žirinovskij se svou Liberálně demokratickou stranou. Míru jeho liberalismu a demokratičnosti vyjadřují nedávné výroky: "Češi si lehli pod Němce. Zeptejte se Čechů, jsou spokojeni? Všechno je v německých rukou. Všechno! Kde je Škoda? Mají ji Němci! Kde je pivo? Mají ho Němci! My, Slované, jsme civilizací, která se liší od Západu i Východu. Moskva bude stát v čele slovanského světa a všichni budou držet hubu, protože jinak nás ušlapou Asiaté. Třetí cesta není."
Návrat z výletu do takových končin k domácím poměrům působí jako balzám na duši. Máme vládu postavenou na kompromisu. Premiérem je člověk, jehož slušnost je všeobecně uznávána. Nespokojenost ale roste, protože různé sociální skupiny mají shodný pocit, že se pro ně nedělá nic nebo málo. Občané mají možnost zapůsobit na politiky až ve volbách. Je ale otázka, jestli nebudou chtít sami politici změnit současný stav už dříve.
Pokud by se to v příštím roce stalo, nejednalo by se jistě o volání po větší kultivovanosti. Již dnes zaznívají ze soc. dem. názory, že Vladimír Špidla se netěší žádnému respektu nejen mezi lidmi, ale hlavně mezi byznysmeny. V podtextu zní, že Miloš Zeman byl jinačí borec. Pokud by premiér skutečně byl nucen bojovat o přežití, vyrazili by proti němu sice lidé z různých stran, ale s jednotnou sympatií k politickému stylu, který je ve světě běžnější než Špidlovo nesdílné vyjednávání, které se stává pro zájemce o moc překážkou. Lze předpokládat, že razantní výroky nové garnitury jako kontrast k bezbarvému Špidlovi by na sebe nenechaly čekat. Ostatně ODS je cvičí už dnes.
PRÁVO 9. prosince