Článek
Dominik Duka, rodným jménem Jaroslav, neboť jméno Dominik přijal až roku 1968 v souvislosti se vstupem do dominikánského řádu, studoval na dnešním gymnáziu J. K. Tyla, kde jeho rozhodnutí jít do semináře vzbudilo nemalé pozdvižení.
„Soudružka ředitelka Votrubová mu slibovala, že může na jakoukoliv vysokou školu, že se dostane. Jen ne seminář. Ale on trval jedině na semináři,“ řekl v roce 2007 v souvislosti s odchodem Dominika Duky na arcibiskupský stolec do Prahy Jaroslav Hovorka, který chodil do stejného ročníku gymnázia. Po studiích se jejich cesty rozdělily.
„Až někdy v polovině devadesátých let jsme byli se švagrem na poutní slavnosti u kapličky v nedalekém Smržově a tam jsme ho potkali. Pamatuji, jak nás švagr na něho upozornil a říkal, že jestli má být někdo nástupcem prvního porevolučního hradeckého biskupa Karla Otčenáška, pak jedině on,“ připomněla před lety Hovorkova manželka Ludmila.
Na zemi před oltářem
A opravdu se tak stalo. „Kardinála Dominika Duku jsem poprvé viděla v září 1998, když přijímal biskupské svěcení z rukou arcibiskupa Karla Otčenáška. Vzpomínám, jak nový hradecký biskup, tehdy ještě černovlasý, ležel před hlavním oltářem v katedrále sv. Ducha. V únoru 2010 jsem byla jediný novinář v biskupské rezidenci, když společně se svými nejbližšími spolupracovníky a sestrou Evou čekal na oznámení svého jmenování pražským arcibiskupem,“ zavzpomínala tehdejší rozhlasová redaktorka Eva.
„Pár týdnů poté jsem byla u toho, když při mši svaté v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha slavnostně převzal pražskou arcidiecézi. Vážila jsem si jeho hlubokých znalostí, rozhledu, i vztahu k rodnému městu. Na Hradec Králové kardinál Duka nedal dopustit,“ sdělila Novinkám Zálešáková.
O tom, že Duka na Hradec nezapomněl ani po odchodu do Prahy, hovořil i farník Radek Vohlídka.
„Potkávali jsme se v katedrále nejen při mších svatých, ale také při tiché modlitbě. I po odchodu do Prahy pan kardinál na Hradec nezapomněl a rád se mezi nás, do svého rodného města, vracel. Byli jsme také zváni k němu do Prahy. Rád na tato setkání vzpomínám. Byl to člověk vlídný, moudrý, přímý, s pevnou vírou. Bude nám moc chybět,“ řekl Radek Vohlídka.
Kardinála intenzivně potkával od svého křtu v roce 2001. V té době byl Dominik Duka už tři roky hradeckým biskupem.
„Domnívám se, že na svého předchůdce otce arcibiskupa Otčenáška navázal plynule. Nebylo to lehké, přijmout biskupský úřad po takové osobnosti. Ale dokázal svojí službou, že je důstojným nástupcem,“ míní Vohlídka.
Dominik Duka byl v době svého působení v Hradci Králové věřícími i veřejností mimo církev přijímán jako vzdělaná, kulturní osobnost přístupná rozhovoru s každým.
„Před necelými dvaceti lety jsme v rámci spolku Katedrála 2008 jsme připravovali akce k výročí katedrály svatého Ducha. Pravidelně jsme se setkávali pracovně a poté většinou zbyla i chvilka zajít do restaurace na už osobní povídání u piva. Byl to naprosto normální člověk, jen zaměřený intelektuálně, ať už na teologii či otázky umění, historie, památek. Jak jsem ho poznal, byl v organizačních záležitostech praktický a pragmatický,“ dodal Daniel Jezbera z Přírodovědné fakulty Univerzity Hradec Králové a člen Společnosti ochránců památek.
