Na poslední rozloučení s Františkem Čubou dorazil i Zeman

František Čuba zemřel v pátek ve věku 83 let. Na poslední rozloučení s legendou zázraku někdejšího JZD Slušovice dorazili kromě rodiny také přátelé, známí a bývalí spolupracovnící. V záplavě věnců a kytic byl také věnec od prezidenta Miloše Zemana, který se smutečního obřadu rovněž účastnil. Prezident dorazil do kostela několik minut před začátkem zádušní mše, která trvala zhruba hodinu.

„František Čuba byl velká osobnost,“ řekl Právu předseda SPO zemanovci, známý zlínský lékař a bývalý kolega Čuby ve zlínském krajském zastupitelstvu Lubomír Nečas. „Byl často mým rádcem, konzultantem v mnoha věcech. Byl jsem rád, že jsem s ním mohl čtyři roky spolupracovat,“ svěřil se Nečas.

Bývalý předseda SPO, v minulosti předseda Agrární komory a Čubův blízký spolupracovník Jan Veleba označil zemřelého za osobnost, kterou odborníci na zemědělství znali po celém světě. „Byly to nezapomenutelné chvilky, když vyprávěl,“ zavzpomínal Veleba. „Vzpomínám v dobrém. Vážím si jeho pracovitosti. Vždycky byl skromný. A už za starého režimu nám říkal: Podnikejte, nebojte se, podnikejte!“

„Vzpomínám s láskou, úctou a velkou pokorou,“ podělila se na prahu kostela bělovlasá starší dáma, která do kostela přišla na pohřeb jako první. „A s velkým poděkováním,“ dodala, žena, která ve slušovickém družstvu pracovala dvacet let.

František Čuba se narodil v roce 1936 v obci Březová nedaleko Slušovic. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a byl členem KSČ.

Pod vedením Čuby se JZD Agrokombinát Slušovice v době totality změnilo v nebývale prosperující družstvo. Vytvořil tam svého druhu „stát ve státě” s vlastními pravidly s tržními prvky, která vládnoucí komunisté tolerovali.

Úspěch Slušovic, který neměl v socialistickém hospodářském systému ČSSR obdoby, spočíval hlavně v Čubově schopnosti motivovat zaměstnance, kteří jej popisovali jako geniálního podnikatele a vizionáře se sociálním cítěním. Podnik také například vyráběl pneumatiky, počítače či biochemické přípravky.

Nejznámější byla etapa produkce počítačů, rozsáhlá byla i strojírenská výroba. Družstvo mělo svou vlastní vnitropodnikovou banku.

Slušovice za Čuby měnily razantně svou podobu, vzniklo závodiště s dostihovou dráhou a restaurace ve tvaru obřího sudu. Přibyla silnice od Zlína se čtyřmi pruhy, známá jako Gorbačovka. Na slušovické trhy se sjížděly tisíce lidí, kolony aut stály kilometry daleko.

„Slušovice na něj budou velice vzpomínat, lidé vědí, jak významně slušovické družstvo zasáhlo do jejich života,“ poznamenal starosta Slušovic Petr Hradecký (nez.).

„Lidé se pod ním naučili, že když odvedou práci dobře, dostanou podle toho zaplaceno. Zvykli si na větší zodpovědnost za to, co dělají. Navíc viděli, že když se za nějakým cílem jde, lze ho dosáhnout, to Čuba uměl,“ poznamenal sedmdesátník v tmavém obleku před slušovickým kostelem ještě předtím, než začalo poslední rozloučení.

Podle některých bývalých zaměstnanců mu k prosperitě pomáhala také spolupráce s komunistickou StB. Režisér Robert Sedláček, který v roce 1999 natočil o Čubovi a jeho podniku dokument, připustil, že pokud Čuba chtěl dělat velký byznys, musel se politikou umazat.

Do podvědomí veřejnosti se Čuba dostal také kvůli blízkému vztahu s prezidentem Milošem Zemanem, který mu v roce 2013 udělil medaili Za zásluhy. Od roku 2014 byl senátorem na kandidátce Strany práv občanů ve Zlínském obvodu.

Zdravotní problémy se u něj projevily v polovině roku 2016, kdy se naposledy objevil v Senátu, kam byl zvolen za SPO. V únoru 2018 se mandátu vzdal. Zdůvodnil to tlakem, jemuž čelil kvůli dlouhodobé absenci na jednání horní komory. Vždy byl řádně omluven, ale nemocenskou nečerpal a chodil mu kompletní plat i s náhradami, za což čelil kritice.