Článek
Pocta pro juggera nebo Pozdrav od juggerů - těmito béčkovými filmy se nechala inspirovat skupinka českých nadšenců, která dala dohromady vlastní týmy. Ty nevznikají pouze v Praze, ale také například v Plzni, Brně nebo Českých Budějovicích.
„Na hřišti jsou čtyři hráči - dva vybavení holí, jeden řetězem a čtvrtý je beze zbraně. Ten jediný smí přenášet psí lebku - to je náš míč, který se přenáší do soupeřova hnízda, a ostatní ho brání. Je to vlastně kombinované ragby se zbraněmi. Kdo je zasažen do hlavy, tak si musí lehnout na zem, jinak je to celkem dost volný boj,“ popsal pravidla postapokalyptické hry jeden z hráčů Tomáš Doležal.
Několikrát do roka se pořádají turnaje, kde se sejdou týmy z celé republiky.
„Každý tým má svůj styl, svou vlastní legendu, která za ním stojí. To je věc, která kromě sportovního zážitku dělá z této události zajímavost. U nás nebo na Slovensku je nedílnou součástí tohoto sportu ztvárnění postapokalyptickýho světa,“ uvedl jugger Ondřej Janovský.
Jugger se v trochu odlišné podobě hraje také v zahraničí. Hráči jsou v poli podstatně delší dobu než dvě minuty, jak je běžné v Česku. Mají tedy čas předvést na hřišti nějakou taktiku. Na postapokalyptickém stylu tolik netrvají, hrají v klasických dresech.
„Místo úderů, které mohou člověka srazit na zem, se v zahraničí jen dotýkají, aby bylo naplněno pravidlo střetu. Je to určitě dynamický sport. My si ale myslíme, že i pro diváky je naše varianta - se zbrojí a mlácením do hlavy - mnohem zajímavější,“ dodal Janovský.