Článek
Přicházejí-li tedy rektoři univerzit s požadavkem na prošťourání státního penězovodu, jsou nepochybně v právu.
Přesto mi vrtá hlavou, jak dospěli ke kulaté částce pěti miliard, o níž se jednalo (nejen) při jejich včerejší schůzce v Pardubicích. Mám zkrátka pocit, že i v tomto případě jde o osvědčený požadavkový trik potřebuješ-li milión, řekni si o dva. A mám ten pocit i navzdory tvrzení, že jde o výsledek důkladné analýzy . Je totiž až příliš dobře známo, že stát nejprve požadavky dělí přinejmenším Ludolfovým číslem, pak teprve dělá Mikuláše. Na druhé straně bývá zase pravidlem (to se ovšem netýká právě školství, nebo jen školství), že státní kasa zpravidla nalévá vypožadavkované peníze do resortu a ty se v něm rozplynou.
Pokud ovšem rektoři argumentují analýzou, měli bychom to chápat tak, že jim nejde jen o zvýšení platů a zalátání děr ve školních rozpočtech, ale o systémové změny, v nichž miliardy navíc nejsou cílem, ale nástrojem. Tady ale může jít o věci ještě ožehavější, než jsou státní miliardy. Možná i o redukci počtu škol, tedy o říznutí do vlastního. Zdá se totiž, že spolu se soukromými školami je v Česku institucí nabízejících vysokoškolské vzdělání více než zdrávo. Totiž až příliš na to, abychom od všech mohli očekávat kvalitu.
Při vší úctě k tolika magnificencím, které se pod požadavek vysokých škol podepsaly, si tedy raději dovolím opatrný postoj nevěřícího Tomáše. Ty peníze jim přeju a byl bych velice rád, kdyby nenatekly a nevsákly se do resortu, ale odstartovaly cosi jako investiční záměr, jehož výsledkem bude zvýšení kvality českého vysokého školství. Než ale uvěřím, že byly skutečně efektivně vynaložené, raději si sáhnu. Zkušenost praví, že tyhle kulaté přídavky rozpočtových výdajů bývají z příliš kulatých peněz.
Totéž, jenže v opačném gardu, se ovšem týká také rozpočtových příjmů. Vláda nám postupně oznamuje, kolika novými berněmi nás hodlá zatížit, já jako daňový poplatník však mám nepříjemný pocit, že z toho nekouká víc než částečné zalátání rozpočtových děr. Nevidím tu zkrátka reformu jako jasný investiční záměr, vedoucí ke zvýšení efektivnosti národní ekonomiky, a obávám se, že ji tak nevidí ani naši vládní reformátoři.
PRÁVO 6. září