Každé šesté manželství se rozpadá kvůli domácímu násilí

Hlavními příčinami rozpadu rodin jsou podle dotázaných z 54 procent nevěra, z 38 procent nedostatek vzájemné pozornosti a neschopnost spolu mluvit, z 23 procent odlišné názory a postoje, z 18 procent závislosti a ze 17 procent právě fyzické nebo psychické násilí.

Respondenti vybírali z nabízeného seznamu dvě příčiny proto součet nedává sto procent.

„V poslední době přicházejí páry řešit s psychoterapeuty problematiku domácího násilí častěji než dříve. Je to nejspíš i důsledek toho, že se o tom více mluví, takže mají lidé větší kuráž jít za odborníkem,“ řekl psycholog Jan Kulhánek z pražské Psychoterapie Anděl.

„Podle mých zkušeností se domácí násilí objevuje ve všech sociokulturních vrstvách. U lidí s vyšším vzděláním nebo příjmem je možná méně fyzického násilí, ale rozhodně ne toho psychického. To může být ponižování, vulgarismy, extrémní kritika. Zkrátka slovní agrese vůči druhému partnerovi. Může ale jít i o různé formy manipulace,“ podotkl Kulhánek.

„Objevuje se to více u rodin, kde jsou jeden nebo oba z partnerů více náchylní k alkoholu nebo jiným návykovým látkám. Alkohol totiž snižuje schopnost pracovat se stresem, regulovat emoce,“ dodal psycholog.

Ne všechny případy násilí se dají řešit terapeuticky, často musí většinou partnerka od partnera, nebo naopak, rovnou odejít. Podle posledních statistik zveřejněných Bílým kruhem bezpečí za první tři čtvrtletí letošního roku policie sáhla k vykázání násilníka z domova v 850 případech, loni to za stejné období bylo v 750 případech. To je nárůst o téměř osm procent. Často se ale jedná o opakované vykázání téhož násilníka.

„Podle našich zkušeností se nám v posledním roce zvýšil počet násilných osob, kterým byl náš program doporučen orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD),“ konstatovala Věra Víchová z Diakonie ČCE-SKP v Praze, kde s domácími násilníky pracují.

Na celý život

Nemusí se přitom jednat o násilí ohrožující děti přímo, nýbrž i zprostředkovaně mezi partnery. Terapie přitom podle Víchové může napomoci vztah udržet, pokud to chtějí oba partneři. „Ale hlavně, pokud je někdo násilný a neřeší to, tak si najde někoho jiného a vzorec se pak opakuje,“ řekla Víchová.

Podle průzkumu přitom nadpoloviční většina české populace považuje za nejvýhodnější žít v jednom partnerství celý život, 14 procent připouští i opakovaná manželství.

„Přestože partnerský vztah představuje pro většinu populace životní hodnotu, není cílem sám o sobě, ale důraz je kladen na jeho kvalitu. Ve společnosti je silně zastoupen názor, že je lepší žádný než špatný vztah (85 %),“ uvedly autorky. Daleko více se k tomu přiklánějí ženy.

„Ani děti by neměly být důvodem pro udržování nefungujícího vztahu (79 %). Ženy jsou spíše ty, které v nespokojeném vztahu vyhledají odbornou pomoc a spíše takový vztah ukončí,“ uvedly autorky. Muži bývají v tomto ohledu podle nich zdrženlivější, protože by se omezil jejich kontakt s dětmi.

Většina dotázaných, kteří žili v době výzkumu s partnerem či partnerkou, hodnotila svůj současný vztah jako dobrý (62 %) nebo spíše dobrý (24 %). I přesto každý třetí dotázaný někdy vážně uvažoval o rozvodu či rozchodu se svým současným partnerem nebo partnerkou.