Článek
Husova osobnost odkazuje podle Šandery k samému Kristovi a jeho utrpení. Téma pravdy je živé po celá staletí, v dnešní době lidé nicméně mnohdy žijí "na povrchu", podotkl. Dodal, že pravda nemusí být tím, co přinášejí průzkumy veřejného mínění nebo média. "Pravda znamená, že skutečnost má svou hloubku," zdůraznil Šandera. Další z duchovních vyzval přítomné, aby se pomodlili také za politiky, kteří v těchto dnech jednají o podobě příští vlády, a tudíž i za další osud země.
Paroubek v promluvě po skončení bohoslužby ocenil Husovo úsilí jako příklad vítězství principu svobody, práva na individuální přesvědčení či primátu rozumového poznání. Připomněl, že Hus byl člověkem sebekázně, víry a nezávislého myšlení, osobní integrity a statečnosti. Byl hlasatelem nejen metafyzické, ale i sociální rovnosti, poznamenal.
Současní protestanti vyzdvihují na Husově odkazu stálý zřetel k autoritě bible, svobodu svědomí, ochotu držet se pravdy, nedogmatickou otevřenost a životní opravdovost. Hus kritizoval církevní praxi a požadoval návrat k chudé církvi, za což na něj byla uvalena klatba. Odmítl ale své učení odvolat.
Rozhodnutím církevního koncilu v Kostnici byl v roce 1415 upálen. Nedávno zesnulý papež Jan Pavel II. vyjádřil v roce 1999 nad Husovou smrtí lítost. Neznamená to však jeho úplnou rehabilitaci. Katolíci stále některé reformátorovy myšlenky považují za mylné. Husa si lidé připomněli také bohoslužbou v Husinci na Prachaticku, kde se reformátor narodil.