Článek
Původní budova postavená v 80. letech minulého století podle návrhu architekta Karla Pragera měla sloužit jako menza celému univerzitnímu kampusu, který měl být v Libni vybudován. K jeho postavení ale nikdy nedošlo. Kromě budovy menzy na místě vyrostly jen dvě výškové budovy kolejí.
Od povodní v roce 2002 objekt menzy nebyl v provozu a chátral. V roce 2009 Fakulta humanitních studií vyhlásila architektonickou soutěž na přestavbu budovy na sídlo, které by sjednotilo fakultní prostory. Ty se nacházely celkem na třech různých pražských adresách.
„Z původní budovy samotné menzy zůstal zachován obvodový trakt. V této původní konstrukci jsou umístěny kanceláře a seminární místnosti,“ říká autor návrhu architekt Ladislav Kuba z kanceláře Kuba & Pilař architekti.
Pohled z galerie
„Od počátku bylo v zadání pro architekty vytvoření velkého společného prostoru k setkávání. Domnívám se, že taková místa má každá univerzita, zejména pak humanitně zaměřené fakulty, nabízet. I toto je role univerzit – přispívat k nějaké veřejné debatě, dávat pro ni prostor,“ uvádí děkanka Fakulty humanitních studií UK Marie Pětová.
Její záměr má naplňovat prostorná dvorana, která představuje centrum budovy. „To jádro původně sloužilo jako vertikální komunikace a zásobování, výdejna jídla v té původní menze. A pro to my jsme neměli využití, takže jsme ten prostor otevřeli a zpřístupnili i minus první podlaží,“ vysvětluje Ladislav Kuba.
Spodní podlaží dvorany
Díky dobrým akustickým vlastnostem je prostor dvorany vhodný nejen pro setkávání, ale například i pro konání koncertů a jiných kulturních akcí.
Nejdominantnějším materiálem použitým při řešení dvorany je pohledový beton. „Chtěli jsme to držet ve střízlivém materiálovém pojetí,“ podotýká Ladislav Kuba.
Barevně strohý prostor oživuje sytě oranžová souprava sedacího nábytku. Časem ho má doplnit ještě pestrá grafika informačního systému.
Prostor před aulou
Stavba se stala jedním z finalistů České ceny za architekturu pořádané Českou komorou architektů. V soutěži Grand Prix Architektů – Národní cena za architekturu, organizované Obcí architektů, získala první místo.
Při plné obsazenosti všech seminárních místností i poslucháren budova pojme až 900 studentů. „Naše fakulta má asi dva a půl tisíce studentů, včetně těch dálkových. Ve fakultní budově ale nikdy nejsou přítomni všichni zapsaní studenti naráz,“ vysvětluje Marie Pětová. „Kromě toho, že je budova krásná a nová, je pro nás veliké plus to, že jsme konečně poprvé jako fakulta dohromady v jednom objektu a nemusíme se dělit,“ doplňuje.
Samotná stavba podle ní stála necelých 500 milionů korun. Základní část financí pokryla státní dotace, přispěla ale i univerzita a samotná Fakulta humanitních studií.
Seminární místnost
Slavnostní otevření nové budovy připadlo na září 2020, kdy Fakulta humanitních studií zároveň slavila 20 let od svého vzniku. Reálně ale studenti začali využívat nové prostory až o rok později, protože krátce po jejich otevření musela výuka přejít do on-line režimu.
Podle Marie Pětové jsou zatím ohlasy na budovu pozitivní. Přesto se nové sídlo fakulty setkalo i s kritikou, zejména kvůli technickým nedostatkům, jako je například špatné ukotvení lavic.
Jižní fasáda
„U každé budovy, když se uvede do provozu, tak se ještě musí vyladit spousta věcí. To se děje i tady, to nezastírám. Řešíme to klasicky reklamací. Do plného provozu jsme ji pustili teprve teď v říjnu, tyto nedostatky ještě doladíme,“ vyjadřuje se k situaci Marie Pětová.
S kritikou se setkává také okolí budovy. O něm ale už vedení fakulty jedná s Magistrátem hlavního města Prahy. „Jde o to, abychom ve spolupráci s magistrátem dořešili dopravní situaci v okolí, přístupové cesty a tak dále,“ sděluje Pětová.