Hlavní obsah

Dojíždění v politice

Novinky, Martin Hekrdla

Ten, kdo chce před volbami zabodovat, ať je to v USA nebo v Česku, měl by vždy vysílat jasné signály, ukazovat prostinký směr hlavního úderu. Jinak ho zmatení voliči potopí.

Foto: Martin Fletcher

S nestorem kvasinského volejbalu Josefem Maškem.

Článek

Jistěže odpudivý, leč snadno čitelný George W. Bush se ani na okamžik - nad rozlitým iráckým mlékem či další vlnou teroristických masakrů ve světě - nepřestal zaklínat "válkou proti terorismu" a bezpečností Ameriky, ba světa.

Hledí přitom odhodlaně někam ke vzdáleným horizontům jako stachanovský úderník na poštovní známce. Jeho politika je takříkajíc nastavena na metnou dálku; takhle napevno si za války Rusové seřídili u svých tanků laufy a pak už jen - bez pracného znovuzaměřování - ládovali, stříleli a především jeli. Až do Berlína.

Takový John Kerry působí jinak. Hlasoval pro útok na Irák, poté ho kritizoval, ale spíš oficiální důvody vpádu a faktické výsledky než válku samu. A snažil se přebít militární aktivitu svého soka vlastním údajným hrdinstvím ve - tak se tomu přece říkalo - špinavé válce ve Vietnamu. Militarismus nebo militarismus - věru úžasná to volba nejen pro těch pětačtyřicet miliónů Američanů, kteří nemají zdravotní pojištění. Není divu, že Bush je teď citelně v čele průzkumů veřejného mínění. Dává totiž voličům jasné, i když velmi špatné odpovědi. Ale bohužel platí, že "lépe špatná odpověď, než žádná," míní pozorovatelé.

Máme možnost se v nějaké přijatelné míře z téhle předvolební prvouky poučit, když jsou u nás v dohledu senátní a krajské volby? Tady ovšem vládní koalice všeobecně a sociální demokracie zvláště vysílá signály nejasné. A sotva je může přebít holý fakt, (který snad nebude, jak je u nás zvykem, revidován), že česká ekonomika rostla podle ČSÚ ve druhém čtvrtletí letošního roku daleko víc, než se čekalo (4,1 a ne 3,6 procenta).

To nic není; opozice zprava jistě hned lidu vysvětlí, že kapitalismus je boží řád a přírodní proces, jemuž se daří i na skále a jenž cyklicky kvete - vládám a socialistům navzdory.

Z toho nic nebude. Naopak volič bude spíše zmaten rýsujícím se sporem mezi koaličními stranami, ne-li uvnitř ČSSD, zda je z navýšeného rozpočtu opravdu třeba promazat hlavně policii. Jistě, exministr vnitra a stávající premiér Stanislav Gross to už dávno prosadil v parlamentu. A kromě toho zakusil, jak velká popularita (a tudíž politikum) se dá vytěžit z policejních aktivit v době, kdy se lidé bojí kriminality a běžné zpravodajství splývá s černou kronikou.

Ale co si má volič myslet, když se Miroslav Kalousek dožaduje na úkor policie spíše investicí do vzdělání a znovu tak vykrádá - pokolikáté už? - programové priority ČSSD? To je politicky horší než dusné manévry "Kryštofů" proti vskutku neukázněným řidičům na našich silnicích. I tu tisícovku pokuty za hvězdnou nálepku EU na poznávací značce, která bezpečnost silničního provozu určitě vážně ohrožuje, normální volič jistě pochopí...

Solidnější metnou dálku si nastavili středočeští sociální demokraté, Grossovy "Rychlé šípy", když iniciovali petici proti snahám krajského hejtmana Petra Bendla (ODS) fakticky privatizovat zdravotnická zařízení - pronajmout soukromníkům malé zdravotnické "podniky", proměnit nemocnice v akciové společnosti a privátní ziskuchtivostí řešit vleklou zadluženost. Sedmdesát tisíc je nás, mohou si už dnes iniciátoři a signatáři petice říci s Bezručem. Postavili se proti byznysu se zdravím lidí. Ale politika to kazí.

Jak? Předně jsou jisté finanční problémy léčebných institucí holým faktem. Ale když se ministryně zdravotnictví Emmerová (ČSSD) pokusila - v souladu s duchem petice - tuhle podvyživenost řešit a prosadit daňové výhody pro nezisková zdravotnická zařízení, dostala jasnou odpověď od resortu ministra Sobotky (ČSSD): ne, bylo by to v rozporu s podmínkami hospodářské soutěže. Tak vida, Bendlova "soutěživost" je bezděčně potvrzena z nejvyšších míst politického protivníka. Privatizace, nebo hospodářská soutěž - úžasná to volba pro Čechy hledající politický subjekt s lidským řešením těžké situace.

Tento krajový (nikoli však okrajový) spor navíc upozorňuje na zásadní věc: reforma veřejné správy - zřízení a kompetence krajů - vždy byla vehementně vydávána za jeden z největších úspěchů sociální demokracie. A teď musí tato vládnoucí strana organizovat pokorné petice proti místním mocipánům, kteří ideu "blízkosti k lidem" postavili na hlavu.

Takhle se sotva vítězí ve volbách a dojíždí "do Berlína". Takhle se jen dojíždí - v politice.

Reklama

Výběr článků

Načítám