Článek
Dívka argumentovala tím, že mladí lidé pod 18 let věku jsou vyloučeni z účasti na volbách, aniž by byla posouzena jejich způsobilost ve výkonu volebního práva. Tím, že jsou tímto údajně přehlíženy jejich zájmy, nejeví pak mladí zájem o politiku a věci veřejné. Poukázala rovněž na stárnutí populace a zvyšování podílu osob nad 65 let věku.
Připomněla rovněž, že v některých zemích, konkrétně v Rakousku a Německu, je hranice pro výkon aktivního volebního práva nižší.
Na rozdíl od první ústavní stížnosti, kterou dívka podala v necelých 17 letech, se touto ÚS zabýval. Konstatoval, že ačkoliv je volební právo rovné, je přirozeně omezováno dalšími požadavky, jako je státní občanství či věk.
Anketa
ÚS tak stížnost zamítl, neboť stanovení věkové hranice je legitimní, neboť je třeba určité osobní zralosti a zkušenosti. Rovněž argumentaci zahraniční praxí označil za irelevantní.
Změna je možná
„Stěžovatelkou předestřené problémy jsou politického charakteru a jako takové se mají řešit prostřednictvím zákonodárného procesu, nikoli cestou soudního zásahu,“ konstatovali soudci a odkázali na případnou změnu legislativy, která však není v kompetenci justice.
„Ústavní soud netvrdí, že současný volební systém je nutně nejvhodnější či jediný možný, i kdyby však nebyl, jeho protiústavnost to bez dalšího nezakládá,“ uvádí verdikt.
