Článek
Není jistota, kam až půjdou Bendl a jeho spřízněnci příště. Je jistota, že pokud by to byla i výzva k útoku na jinak smýšlející, ozve se nadšený řev z mnoha hrdel. Duch nenávisti, který hostili republikáni Miroslava Sládka a pak se ukryl pod křídla Miloše Zemana coby přívlastek zdivočelých sociálních demokratů, úspěšně oplodnil ODS. I když se ta po volbách tváří jako sbor svatoušků.
K urnám přišlo méně než 30 procent lidí. Znamená to, že triumf ODS a KSČM neodráží mínění celé společnosti? Co si myslí sedmdesátiprocentní zbytek?
Částečně to naznačuje dopis od paní M. L., který přišel v sobotu ještě před vyhlášením výsledků voleb. Jádrem sdělení je věta: "Volič, který dříve volil OH a podobné strany, nemá koho volit." Paní M. L. nevěří, že alternativou je sociální demokracie, protože podle ní odměňuje členy bezpečnostních sborů lépe než učitele. Nedovede si rovněž představit, jak bude ČSSD prosazovat otevřenou, multikulturní Evropu.
Paní M. L. nejspíše volit nešla, stejně jako statisíce jiných. Výsledkem je upevnění ODS, která se nemůže vydávat za solidní konzervativní pravici, má-li ve svém vedení lidi jako Petr Bendl. Ale co s tou nešťastnou sociální demokracií?
Kdyby tato strana věděla, čí je, tak by možná měla víc šancí na úspěch. Liberálně založení bývalí příznivci OH se od ní odvrátili s odchodem Vladimíra Špidly a nedokázali překonat opovržení nad tím, že stranu vede bývalý strojvůdce a pozdější ministr vnitra. Zdivočelí sociální demokraté prchli ještě dříve, po zmizení jediného důvodu, proč ČSSD volili - Miloše Zemana. Přesvědčit pověstnou mlčící většinu soc. dem. nedokázala ani po řadě vládních opatření, v něž vkládala naděje.
Ačkoli má ČSSD v erbu solidaritu, tu spíše využili její protivníci. ODS přišla se solidaritou peněz, KSČM se solidaritou úderné pěsti, KDU-ČSL se solidaritou patriarchální rodiny, a na tyto vějičky byla Grossova deklarovaná upřímnost slabá. Proto se bezprostředně po vyhlášení výsledků v Lidovém domě ozvala kritika kampaně a volání po analýze, z níž by mělo vyplynout, koho a jak má vlastně ČSSD oslovovat.
Byla by to záslužná práce pro straníky. Otázka je, jestli bude vůbec sepsána. ČSSD totiž stojí před rozhodnutím, jak se zachovat po další porážce. Buď i přes tento neúspěch vyjádří volené orgány včetně březnového sjezdu podporu Stanislavu Grossovi a nechají ho dovést stranu k volbám do Sněmovny v roce 2006. Anebo se vrátí boje muže proti muži.
V prvních reakcích v ČSSD se ozvaly oba typy názorů. Pokud by byli soc. demokraté obdařeni pudem sebezáchovy, zvolili by asi první řešení. Jenže logika často ustupuje emocím.
Třeba se Gross udrží ve svém předsednickém křesle i ve funkci premiéra a vznikne analýza s doporučeními. Co když ale tento rozbor odhalí, že ČSSD bez zdivočelých jedinců a bez pošilhávání po liberálních hodnotách má v této společnosti opravdu jen 15 procent přesvědčených stoupenců. A že většina preferuje pevnou ruku, ať už pravou, či levou. Anebo že lidé volí pravicově, a přitom jsou pro to, aby jim stát zajišťoval co největší jistoty. A nakonec že spousta lidí na politiku prostě kašle, aby pak na ni mohla nadávat.
Třeba přijde den, kdy se objasní, proč politická váha ČSSD neustále klesá. Možná nějaký badatel dospěje k závěru, že strana, kterou stvořil Miloš Zeman, bodovala nikoli proto, že byla sociální a demokratická, ale kvůli svému populismu.
PRÁVO 8. listopadu