Článek
Letošní mistrovství Evropy (ICU European Cheerleading Championships) plné barevných trikotů, třásní, akrobacie i pokřiků se v metropoli koná už potřetí. Po dvou semifinálových dnech přicházejí na řadu v neděli 5. července finálová vystoupení.
Všichni vítězové budou známí v podvečer, na akci se může přijít podívat i veřejnost. Předvádí se jak sportovní cheerleading se skoky, výhozy i formacemi v pyramidách, tak performance cheer, tedy synchronizovaný tanec s pom-pomy, ve stylu hip-hop a jazz.
„Vystoupení sestává z pokřiku a ze sestavy na hudbu. Pokřik vychází z historie, vyvinul se na stadionech amerického fotbalu, byla to pomůcka, se kterou cheerleaders roztleskávali okolí, aby povzbudili sportovce na hřišti,“ vysvětlila viceprezidentka České asociace cheerleaders (ČACH) Jana Slavíková.
Profesionální cheerleading ale není podle ní jen o sportovních výkonech. „Je to o budování komunity a přátelství. Lidi v týmu se stanou vaší druhou rodinou. Učíte se disciplíně, je to týmová práce, jste závislý na někom jiném. A snažíte se u toho vypadat hezky, máte spoustu třpytek a mašlí,“ usmívala se Slavíková.
Tomuto sportu na starém kontinentě dominují severské země jako Norsko, Švédsko a Finsko, u nás se první kluby objevily v 90. letech. „Začínali jsme po vzoru amerických cheerleaders, hodně jsme se posunuli, jsem moc ráda, že jsme se dostali na evropskou scénu a můžeme se porovnávat s ostatními,“ řekla Slavíková.
„Stojíme zhruba v půlce žebříčku, máme velmi dobré sportovce v nižších levelech, ale máme své zástupce i v té nejvyšší výkonnostní úrovni,“ přiblížila. Kamera Novinek měla možnost natočit třeba vystoupení týmu Green Force One z klubu Fighters Cheerleaders právě v nejvyšší kategorii.
„Takže jsme v tuto chvíli takoví pionýři. Konkurence je veliká a očekávání máme celkem realistická, zahraniční týmy jsou na tom výkonnostně velmi dobře, na medaile tak nepomýšlíme,“ uváděl těsně před vystoupením hlavní trenér týmu Radovan Slavík.
„Hop, hop, hop, ahoj!“ S tímto pokřikem pak 23 tuzemských soutěžících v zelenočerných trikotech nastoupilo na pódium před porotu a diváky v multifunkční hale.
„Náš výkon byl dobrý, určitě máme prostor pro zlepšení, ale celkem vzato to byl jeden z našich nejlepších pokusů,“ zhodnotila po jeho skončení jedna z členek Alina Taleika. „Trošku se nepovedla jedna pyramida, ale nevadí, zabojovali jsme a ta finální, nejhezčí pyramida, byla v klidu,“ dodala čtyřiadvacetiletá slečna.
„Na cheerleadingu se mi líbí, že je o neustálém sebezlepšování a překračování vlastních limitů,“ přiblížila, co ji k němu přitáhlo. „Pohybovat se vysoko nad zemí je na začátku děsivé, ale pak se to člověk naučí, pak už jede svalová paměť a je to dobré,“ popsala.
Výhodou tohoto sportu, například oproti gymnastice, také podle ní je, že do něj může člověk naskočit takřka v jakémkoliv věku a dotáhnout to až na profesionální úroveň. Systematicky se na něj mohou děti připravovat už od tří let věku, soutěžit pak začínají od osmi.
Přitahuje spíše ženy, zapojují se však i muži. „V zahraničí bývá mužů víc. Jak vidíte, tady jich je hodně. V Čechách se ale potýkáme s tím, že jich máme ve smíšené kategorii málo,“ řekl Slavík.
„Bojujeme s předsudky, které u toho sportu jsou. Spousta lidí si představí slečny v krátkých sukních, co mávají pom-pomy, ale málokdo si představí tu akrobatickou část. A zvedat dívky do vzduchu, to není vůbec jednoduché,“ dodala viceprezidentka ČACH.
