Článek
Nedostatek dobrovolníků a financí vedl klub k rozhodnutí skončit. „Klub stárne, mladí lidé nemají potřebu se scházet,“ vysvětluje Vladimír Glaser, prezident Kiwanis klubu Slovácko. „Z původních dvaceti členů nás zůstalo pět, všichni nad sedmdesát let. Už to nezvládáme.“
Panenky Kiwanis nejsou jen hračkou. Děti jim samy dokreslují obličej, zdobí je barvami a vytvářejí si tak osobního kamaráda, který je provází během pobytu v nemocnici. Lékaři je využívají jako názornou pomůcku – mohou na nich dětem vysvětlit průběh vyšetření nebo zjistit, kde je bolí. Tato metoda zklidňuje pacienty a usnadňuje komunikaci.
„Panenky Kiwanis rozdáváme už přes dvacet let a za tu dobu jsme jich vyrobili tisíce kusů. Bohužel ubývá dobrovolníků a chybí finance na materiál,“ podotkl Glaser.
Panenky putovaly nejen do Kyjova, ale i do Uherského Hradiště. Výroba byla kolektivní záležitostí – látku a výplň nakupovali z výtěžku, šili je členové klubu i dobrovolníci. Významně pomáhal například Senior klub ve Vracově, který ročně naplnil až tisíc panenek rounem.
Kiwanis klub Slovácko, který dodával do nemocnic hadrové panenky, končí. Členové stárnou, ubývají síly i finance.
Panenky dodávali nemocnicím zdarma. „Peníze na ně a další pomoc jsme získávali jak z členských příspěvků, z aukcí panenek, které nám pomalovaly významné osobnosti, vydělávali jsme si i na akcích, které jsme pořádali a prodávali jsme na nich třeba burčák nebo občerstvení, pomáhaly nám i dary sponzorů, podporovaly nás obce i města,“ říká Glaser. Z vydělaných peněz nakupovali plátno a výplň. Panenky vyráběli částečně na schůzích, nebo je šili a vyplňovali sponzoři.
Kiwanis klub Slovácko spadá pod Kiwanis International, což je celosvětová organizace, která se zaměřuje na podporu dětí – především těch, které čelí nemoci či znevýhodnění. Jejím posláním je rozvíjet lidskost, přátelství a ochotu pomáhat druhým. Projekt panenek je krásným příkladem, jak lze tyto hodnoty proměnit v konkrétní pomoc a radost pro malé pacienty.
